|
>>>
LADISLAV OLIVA | 2013-09-01 >>>
 THE
BREED "Zeď"
LP (2013 Aback Records)
Zabijáci v zajetí obehraných frází
Celkově druhé, ale na vinylu
teprve první album vyškovských The Breed je dobrým důvodem k tomu, aby
nejenom běžný posluchač, ale také zlý a krutý kritik mohl provést
jejich srovnání, po dvou letech konfrontovat svá vlastní slova a
zjistit, v čem se pánové zlepšili či zhoršili. Ti mezitím trochu
pozměnili sestavu, ale jinak se jednoznačně drží svého punkového
kopyta.
Před dvěma lety jsem psal, že „debutové album lze
považovat za další přírůstek do početného zástupu kapel, jež se
pohybují na pomezí hardcoru modernějšího střihu a tvrdšího punku.
Podporuje je v tom docela dobrý zvuk, přece jen však nelze
přeslechnout, že přes veškerou snahu o řádnou přímočarost a údernost
to hudebně trochu dře. Melodický potenciál nelze zpochybnit, přesto
jen málokterá píseň disponuje schopností trvaleji se zavrtat do mysli
posluchače. Album se tak jeví coby lehce monotónní sled průměrných
songů, z nichž sice sálá jistý potenciál a dobrý základ, žel
narážející na faktor vokální či interpretační nedotaženosti, o nulové
osobitosti nemluvě.“
Také nové album pokračuje v započaté
tradici čistokrevného hardcore-punku, působí však ještě o cosi
svižnějším a přímočařejším dojmem. Žánrově přiměřenému zvuku by snad
neškodilo více průraznosti a útočnosti, komu ovšem vyhovují punkově
typické parametry amatérského nadšenectví, měl by být plně spokojen.
Přestože pocity určité monotónnosti či průměrnosti stále přetrvávají,
vcelku příjemně překvapuje silnější odér staršího pojetí v duchu
osmdesátých let. Jeho ztělesněním jsou nenápaditě, ale dobře a věrně
zahraní "Zabijáci" od legendárních Telex, svědčící o tom, že kdyby se
po třiadvaceti letech dělalo pokračování prastaré kompilace
"Epidemie", není pochyb o tom, kdo by na ní rozhodně neměl chybět. Jen
to španělské "Outro" by tam moc nezapadlo.
„Anglické texty sem
tam doplňuje i nějaký ten český, nechybí překlady do opačného jazyka,
obsahová náplň je však podobně odhadnutelná a stereotypní jako hudba.
Zcela klasické úvahy o smyslu života, doplněné velmi krotkou a
opatrnou kritikou rozličných jevů. Není to špatné, má to myšlenku i
jakousi formální úroveň, lze tomu věřit, ale skutečně nejde o nic
natolik zajímavého či přímo převratného, co by bylo hodné nějaké
výraznější nebo častější pozornosti.“
Oproti minulosti došlo k
chvályhodnému pokroku od převažující angličtiny k téměř výhradní
češtině, kterou jen v jednom případě zpestřuje azbukou prezentovaná
věc od Proudz. Možným vrcholem je text "Ve jménu Boha", včetně
výborně fungujícího použití úryvku z kostelního blábolení, kde nějaký
pomatený kněz děkuje Bohu za jeho „nezaslouženou přízeň“, což zní
skutečně vtipně. Hodně závažně, ale zároveň i netuctově dopadá text s
žel chybně uvedeným názvem "Contregan", zatímco ty ostatní se
spoléhají na tisíckrát obehrané fráze o tom, že člověk je mechanický
otrok či stroj, že prachy dávají pocit falešné svobody, že systém
vtlouká do hlav svou propagandu a že hardcorista je sám sebou. To vše
může být a třeba i je zcela pravdivé, jenže podáno snad až příliš
naivním či křečovitým způsobem. Dříve tak trochu opatrnější
společenské kritice sice prospívá její současný ostřejší a jedovatější
osten, nedostatek originálních témat však nadále brání pochvale.
„Pánové to myslí dobře, nelze jim upřít snahu a rozhodně jsou
mnohem sympatičtější, že někteří staří punkoví vyžilci, o mladé
generaci televizních pop-punkerů snad raději nemluvě. Současně však
těžko konkurují nejen rožnovským, brněnským, jihočeským či jiným
mnohem zkušenějším ostře punkovým kapelám, ale také širokému zástupu
extrémnějších crustových a podobných spolků, jejichž schopnost
přesvědčivé společenské kritiky stojí na o cosi vyšší úrovni.“
Dva roky stará slova nutno převážně podtrhnout. Staří punkoví
vyžilci ještě sice neřekli poslední slovo a jejich poslední alba
víceméně ujdou, televizní pop-punkeři však stojí nadále níže, zatímco
rožnovská či jiná scéna naopak výše. Míněno samozřejmě z ryze
kvalitativního hlediska. Faktor vydaného vinylu je rozhodně skvělý,
především texty však stále vykazují rezervu.
Možná vůbec
nejlepší složkou celého alba je jeho obal, znázorňující zdařile
kreslený výjev, na němž ta největší hovada české politiky, chvályhodně
pravicová i levicová, hrají ruletu, zřejmě s lidskými osudy, a
přehrabují se hromadami peněz. Na zadní straně je tento lidský dobytek
schován za zdí s okem boží prozřetelnosti, uvnitř jsou pak texty a
jejich anglické překlady.
Naopak zklamáním je samotný vinyl.
První pohled napovídá klasické černé desce, jež by sama o sobě nebyla
vůbec žádným problémem, pokud by si člověk při bližším ohledání
nevšiml jakýchsi červených, jenže také sotva viditelných cákanců.
Jestli se za toto v lisovně něco připlácelo, pak to žel nedopadlo
dobře a snaha o vizuální vylepšení se poněkud minula účinkem. |
>>>
E n g l i s h >>>