|
>>>
LADISLAV OLIVA | 2010-08-30 >>>
 INSANIA
"Kult hyeny"
LP (2010|04|29 Magick Disk Musick)
Přišel čas, kdy je třeba zvýšit hlas!
Striktně limitovaná ručně
číslovaná luxusní edice. Těžký 180gramový vinyl. Bonusový song.
Exkluzivní sprejerská šablona. Vnitřní obal s kompletními anglickými
překlady textů. Zvukový záznam v rozlišení 24 bitů. Obal z nejtvrdšího
kartonu, který údajně nezničí ani úder kladiva, což však raději
nezkoušejte. Půlcentimetrový hřbet, jenž intenzivní žlutostí svítí ve
sbírce. Zhruba takto nějak lze přesně citovat či volně parafrázovat
reklamní slogany k tomuto albu, z nichž většinu připomíná také obalová
přelepka. Zatímco samolepka s recyklačním pentagramem a textem „Vyšlo
v edici 1.L164 2L4“ (1.liga zla) je na obal nalepena zcela patřičně,
onen reklamní štítek může někomu trochu vadit. Být deska zatavena ve
fólii a nálepka až na ní, bylo by to lepší řešení, ale i takto se s
tím lze smířit, takže budiž.
 INSANIA
aneb 1N54N14 se již u druhého alba v řadě dočkala nádherné vinylové
edice, což se u této kapely jeví jako zcela nutný a potřebný krok. Tím
spíše, že soubor si i po tolika letech na scéně dokáže uchovat
ohromnou dávku originality, osobitosti, tvůrčí invence a tedy i vysoké
kvality. Byť v případě této nahrávky se jeví, že texty jemně převyšují
muziku. Ta je sice zvukově excelentní a riffově velice poutavou náloží
tradičně neortodoxního metalcorového crossoveru, který krásně zařezává
do uší, jen se zdá, že kapela se jakoby až příliš ponořila do textové
složky, zatímco tu hudební jen velmi nepatrně zanedbala. Co totiž
kompletu nejvíce chybí, je tempová pestrost a rozmanitost, takže
prakticky téměř všechny skladby si spokojeně předou v lehce monotónním
středním rytmu, bez výraznějších náznaků nějakého zrychlení či
zpomalení. Lehce tvárněji se jeví Polyho vyzrálý hlas, který dokáže
jak patřičně zdrsnět v jedné sloce úvodní skladby "Peklo jsou ti
druzí", tak skrze následující "Čas nízkých pudů" jemně zatahat za
ouško výškovým protahováním koncových slabik. Občas zpěv zazní bez
kytarového rámusu v pozadí, což dotyčným pasážím nijak neubírá na
přesvědčivosti. Jako již zcela samozřejmá se jeví také oživující
klávesová složka. Ve spojení se stále výrazným melodickým potenciálem
se ovšem všechny přednosti i drobné neduhy srovnávají a po pár
posleších je možné skladby vzájemně rozeznat, byť především díky opět
famózním textům.
„Přišel čas, kdy je třeba zvýšit
hlas, i kdyby nám to všem mělo srazit vaz. Takže už žádný zasněný
romance, jen ostrej protest proti kultuře mas.“
Slovní náplň skutečně opustila někdejší občasnou zasněnost a
patřičně navýšila svou údernost. Svědčí o tom především prvoplánově
ostré slogany jako „Pověsíme celebrity, do hajzlu
spláchnem jejich hity“ nebo „Joe se rozhod
poslat bombu do všech komerčních rádií, když v éteru zkoumal jejich
vkusný výběr melodií“. Tyto výkřiky zcela splňují svůj
účel, ale naštěstí nehrají žádnou hlavní roli, neboť jinde vyjadřovaný
protest dokáže být mnohem chytřejší a důvtipnější, přesto nesmírně
razantní. Znovu to schytavá Bůh, který „je podvodník,
ukázal vztyčenej prostředník“ a protože „lijem
olej do ohně, od toho tu je“, tak „Bůh nás
poslal k čertu, specielně mě“. Jakožto zcela zásadní se
jeví poznání, že „peklo jsou ti druzí, my rozhodně ne“,
podobně jako částečně obdobné tvrzení „jsem zrůda tak
potměšilá, že mě ani v pekle nechtěj, ani v pekle ne“.
Ostatně, on i „ráj není, jak ho znáš, ráj patří hyenám“,
přičemž je-li řeč o zvířatech, lze potvrdit, že z textů smrdí skutečně
všudypřítomné „charisma krysy“,
„noblesa zmije“ či „potkan v hlavě“,
k čemuž v posledním případě dopomáhá také Samir Hauser. A to jsou tu i
další silné skladby, zejména "Syčáci z foglarovek", "Volný radikál" a
hlavně téměř závěrečná "Písnička psaná na oprátce", která s podporou
až popově vstřícné melodie vše dovádí k naprostému myšlenkovému
rozuzlení a vyústění: „Jak se tak na tebe dívám, můj styl
se ti líbit nebude. Mě nepřinesl čáp, ale netopýr a mám charisma
chřestýše. Z mediálních ikon se mi dělá zle a nesdílím tvý stádní
nadšení. Já jsem vyděděnec týhle kultury a její černý svědomí.“
Opravdu, toto album stojí prvořadě na skvělých až jedinečných textech.
Přes veškerý kritický náboj je v nich pořád taková porce chytrosti a
humoru, že je lze brát místy i vážně, většinou však s patřičným
nadhledem a nadsázkou, čímž v konečném součtu kapela pořád má co říct.
Zvláštní přidanou hodnotou, jež na CD chybí a je tedy pouze a
jedině na LP, je cover veleznámé písně "Timebomb"
od skupiny Chumbawamba. Pánové zachovali nejspíš původní strukturu,
jen ji patřičně přitvrdili, aniž by narušili její výrazný zpěvně
melodický charakter. Nijak překvapivé, přesto zdařilé zpracování, jež
sice nemůže překonat nedostižný "Máj", ale pěkně navazuje na výborné
starší covery od Master's Hammer či Suicidal Tendencies, které oba
vyšly na dnes již zcela nesehnatelném minialbu "Jazz-Ethnic Anarchy".
 |
>>>
E n g l i s h >>>