|
>>>
BUBU | 2011-11-12 >>>
 UMAKART,
PRIESSNITZ - Křest soudtracku filmu Alois Nebel - 23. 9. 2011, Divadlo
Archa, Praha
Po letošním jarním zážitku s brutálně přeplněnou Akropolí jsem se
ten páteční večer vydával do Archy trošku s obavami. Ovšem na křest
soundtracku k filmu Alois Nebel asi nedorazily všechny vlaky a Archa
tak byla zaplněna sice velmi slušně, ale hybatelně.
Začátek
večera připadl na UMAKART, sporadicky koncertující
kapelu Jana P. Muchowa, Jaromíra Švejdíka a Dušana Neuwertha a zároveň
jednoho z autorů hudby k filmu. Netradiční zahájení koncertu, kdy
kapela hrála za plentou na kterou se promítaly siluety muzikantů, bylo
poměrně efektní, navíc Umakart zahájili neobvykle Pradědem z
repertoáru The Bombers, dalšího projektu kolem Priessnitz. Sice je
pravda, že jsem ho nikdy tak úplně nestrávil, ale umakartová verze
byla docela fajn. Padá plenta a objevuje se kapela s Jaromírem
Švejdíkem v čele. Umakart po sobě za celou dobu své existence
zanechali zatím bohužel jen jediné CD "Manuál", ale když zněly
"Město", "Brněnský drak" nebo "Může se stát", člověk si uvědomoval, že
je to jedna z nejlepších sbírek písní a tanců za poslední dekádu.
Další umakartové obložení by určitě neškodilo.
Nicméně, křtil
se soundtrack k Aloisi Nebelovi a na pódium se
povedlo dostat i Václava Neckáře, který si s Umakartem přišel zazpívat
dnes už hitovou "Půlnoční". Těžko říct, jestli bylo nejistější
Švejdíkovo hvízdání začátku písničky nebo zpěv evidentně dojatého
Václava Neckáře, ale dohromady to působilo až skoro kouzelně a
vygradovalo v bouřlivý aplaus celé Archy. Na "Půlnoční" očekávaně
navázal samotný křest. Na na pódiu se - kromě vydavatele komiksu o
Aloisi Nebelovi Joachima Dvořáka a autora předlohy Jaroslava Rudiše -
objevila jako jeden z kmotrů i Marie Rottrová, která na soundtrack
nazpívala s Umakartem další výbornou píseň alba, "Stínohry". Křtilo se
stylově Šerákem, proběhly pugéty, prostě paráda.
Následovalo
autorské čtení Jaroslava Rudiše z jeho knihy Konec punku v Helsinkách
s podkreslením kytary Petra Kružíka z Priessnitz. Z mého pohledu věc,
která na koncert prostě nepatří. Až budu chtít jít na autorské čtení,
půjdu na autorské čtení, ale jako součást koncertu ho velmi rád
oželím, zvlášť když se tematicky ani nepojí s večerem...
Helsinky ale začal bičovat jesenický déšť a po chvíli už zbyl už jen
on, vítr, mlha, lesy a vnitřní démoni. PRIESSNITZ. A
protože zima ještě nekončila, vydali jsme se společně s kapelou,
Janem, Jeremiášem, Malým chlapcem a Tanečnicí, s Larisou a Rybičkami v
podpaží, Parkem a potom dál za svitu Hvězdy k Jezeru. Dotklo se nás
to, ale Nebolelo. Ráno byl sice Nebel, ale mlha se roztrhala a
vysvitlo Sluníčko. Prostě, Mimosezóna. Nebo to byly Sny...?
 |
>>>
E n g l i s h >>>