|
>>>
BERRY | 2011-02-26 >>>
 OTK
"Kot"
double LP (2010 Inerziaformisharecords A.C., Silver Rocket)
Tuplovanej Kot
Sakra, ale že si tady s těma
recenzema kolikrát umíme dát na čas! Na naši obranu budiž zopakován
fakt, že dlouhohrající deska je dlouhodobé médium - co se jednou
vylisuje do drážek, zůstává v nich navěky, a tak ani necítíme nutnou
potřebu psát o všem obratem po vylisování, zvlášť pak o reedicích, na
které se rovněž nějaký čas čekalo. Ale abychom si rozuměli, delší doba
jsou jisté úroky v podobě zažití desky v čase a formulování
trvanlivého názoru na ni.
Tak jo, OTK vloni dvakrát, nejprve
již recenzovaným purpurovým vinylem
OTK "Sona a kuva",
a teď pro změnu debutem coby double elpíčkem. Pomineme-li motiv obalu,
který je pro většinu zvláštní stejně jako obecně hudba mimo rádia,
zastavme se u provedení. Masivní lakovaný karton ukrývá ve své
rozevírací podobě dva černé vinyly uložené ve standardních papírových
bílých vnitřních kapsách se středovými otvory. Navenek působí deska
monumentálně, a co teprve zevnitř!
Čtyři strany jsou kapacitně,
rozmanitě a stylově využity do posledního místečka. Hned áčko na samý
úvod pořádně nakope. Neúspěšné osmnáctiminutové telefonické shánění
stolních větráků po celé Praze může být na nepřipraveného opravdu
velké sousto. Z jednoho kanálu česky, ze druhého synchronně italsky -
to aby byl efekt pojištěn a tamnímu vydavateli jen tak mimoděk
zhodnocena investice. Dělám si legraci, tohle gesto značí příslušnost
ke scéně, souznění mimo politické hranice.
„Na debutech se
standardně hledá ona nestandardně správná poloha, vlastní profil,
který pak v případě nadání a píle většinou přinese lodyhy plné
rozmanitých lístků“, psal jsem lehce květnatě unešený recenzí na
chronologicky následující počin, a než to podepíšu, upřesním fakta.
Hledání je někdy neopakovatelné a často přebije hmatatelný výsledek
snažení. Tady zcela jistě platí první část, z desky vyrůstají výborné
nápady, byť třeba místy nejsou dotaženy do absolutoria. Nonkonformní,
našprtaný i lajdácký rock, kolébající i freneticky hlučný, něžný i
ničivě disharmonický, to je každopádně jedinečná devíza kapely, a tu
jí od teď už nikdo nikdy nevezme.
Před odchodem tesejme do
skály tato čísla. Žádný béčko: "Ufo" charakteristický trubkou a
hlukařskejma pasážema, "Klan" svírající rytmikou, uvolněná "Dálnice",
procítěnej kabrňáckej hit číslo jedna "Vlčák" a vyslovený dojezd
strany, utichající "Les". Žádný céčko: Lesem silně zavání "Uzel",
Necrocock vloni musel čerpat z týhle letitý školy frázování, letní
disharmonickej dýchánek "Slapy", vyslovené přání "Bobby" a písnička
"Písnička", co odbíjí procítěnými pocity. Žádný déčko: Psychedelie mlecí
se v hmoždíři coby "Zajíc", všeobjímající "Kometa" a závěrečná italská
zdravice "Il Cane Lupo", jak jinak než "Vlčák"!
Debut jak
blázen, reedice jak kráva, digitálně podepsáno! |
>>>
E n g l i s h >>>