|
>>>
LADISLAV OLIVA | 2010-09-22 >>>
 MALIGNANT
TUMOUR "Earthshaker"
LP (2010|07|15 Metal Age Productions, Power It Up)
Motörcrust!!!
Ostře metalový rokenrol v
podání ostravských bohů Malignant Tumour sklízí hodně protichůdné
reakce. Jenomže o co více se kapela vzdaluje vnímání ortodoxních
hardcoristů a crusterů, stejně jako méně tolerantních Sparťanů, o to
silněji boduje na metalové scéně, jež takto pojatý průvan nejspíš
potřebovala. Sice je to v posledních letech pořád zhruba totéž, takže
leckdo může vyčíst nějakou tu motörheadovskou či jinou kopírku, leč
bombastická produkce, excelentní zvuk a ohromující nasazení jsou
atributy, jež v případě žánrově neortodoxního a vstřícného vnímání vše
dovádějí k jednoznačně pozitivnímu výsledku. Nemluvě pak o neskutečně
nářezové síle většiny megahitových skladeb.
Povedl se hned
vstupní "Superhuman Comeback", jehož velkolepý rozjezd se brzy láme do
tradičního rokenrolového běsnění, protkaného metalově kvílivými
sólíčky, jež nutno označit za jeden z typických rysů desky. Titulní "Earthshaker"
je spíše těžkotonážnější záležitost, kterou vzápětí vyvažuje proklatě
svižný rokec "Decibel Maniacs". Trochu nenápadné, ale rovněž povedené
songy "Death From Above" a "Metal Artillery" nemohou zklamat, nápaditý
otvírák druhé strany "Speed Romancy" však stojí ještě výše nad nimi.
Méně výrazné "Wheels And Gear" vylepšuje tempově různorodé "Eternaly
Alone", ale zejména pak opravdu skvělá palba "Motörcrust", která zní
přesně jako její název. Přímočaře válcující "Satan Rise" je další
velice zdařilý kus, stejně jako závěrečné "Top Of The Scum", kde je
tradiční nářez umně kombinován s drobnými náznaky rockového zjemnění.
Přestože tedy některé zmíněné skladby kompletu lehce vévodí,
celek je poměrně vyrovnaný a hlavně dobře sestavený, takže album se
znamenitě rozjíždí a podobně mocně graduje. Více stylové, tempové či
výrazové pestrosti by možná neškodilo, nicméně i ve stávající podobě
je tvorba kapely sice nepříliš osobitou, přesto dostatečně zábavnou
atrakcí, nejspíš včetně textů.
Přístup kapely, v němž se mísí
nadšené přijmutí metalových stereotypů i jejich obdivná sebeparodie,
je stvrzen skvělým obalem, jehož vysekávaný obrazec ve velkém
vinylovém formátu opravdu vyniká. Podobně jako vnitřní booklet, kde
samostatně sedící i ženami obklopení členové souboru se tváří jako
všemi milovaní mistři všech mistrů. A takto nějak přistupují i ke své
tvorbě. Jako k čemusi, co je nejen ohromující zábavou pro ně i
přihlížející, ale současně je děláno na té nejvyšší možné úrovni. |
>>>
E n g l i s h >>>