|
>>>
BERRY | 2012-10-12 >>>
 FETCH!
"Parfum & Koteka"
LP (2011|12|17 Silver Rocket)
Rámusící vize světa
Kurva, za voknem je podzim,
tak je čas začít psát recenze na desky, který mám perfektně
naposlouchaný. Aneb není nic podivnějšího, než když se někde objeví
recenze v den vydání alba, případně ještě dřív - těm z principu
nevěřím ani autora.
Když jsem měl ještě kapelu, párkrát jsme s
Fetch! hráli, neskutečně skromní chlápci, ze kterých jejich
polomatematická definice rocku vycházela tak přirozeně, jako v září
přijde podzim. Pak vydali u stříbrňáků split 7" EP s Elektročas, podle
mýho nedoceněnej kus, krásnej rozcestník na cestě, artefakt, umělecký
dílo. Kolega Oliva byl příkrého názoru, Fetch! se mu zřejmě úplně
netrefili do vkusu. Vizte jeho dobovou recenzi
FETCH!
"Kiasu" | ELEKTROČAS "Errantry In A Circle".
Vidím a slyším před sebou pořád ty koncerty, ale mám-li nyní
vyřknout slova k velký debutový desce, kterou - považme - Fetch!
původně nechtěli ani vydat - začnu tím, že tohle není prvoplánová
muzika, u který si po první straně řekneš skvělý a s posledním tónem
máš dopsaný slova, který sis začal formovat v hlavě ještě předtím, než
se kapela vůbec rozmyslela stisknout tlačítko REC.
 Rád
píšu recenze s odstupem, mám pocit, že tu desku dobře znám a že slova,
co uvedu, budou platit i během dalších let. Dobře tedy, Fetch!
neservírujou hity, ale špinavej, hlučnej noise punk se zádovou
nášivkou underground. Pořád se mi někdo ptá, jestli dneska existuje
současnej underground a jakej má smysl? Fetch! a jejich dlouhohrající
debut jim může být jednou z naprosto přímých odpovědí. Nikam se
neženou, nepotřebují si nic dokazovat, jen předkládají svoji rámusící
vizi světa.
Songy nemají ideální zvuk, je zastřený, klidný,
odkazující do ztlumený garáže a k začátkům, ale skladby jsou naléhavé,
rytmicky krájející, uspořádané, kumulující pomalé a běsné pasáže. Zvuk
singlu je jinde, kdyby v něm byla celá tahle deska, hodnocení by vyšlo
výš. A pokud by byl sound víc nahlas (rozuměj, nikdy jsem fošnu
neposlouchal potichu), teda víc hlučel a rámusil, skladby by se
vybarvily daleko pestřeji, v plný parádě.
Krátkej text jako
singlovka "Kiasu" má jenom první song, a v tom je možná ono jisté
vymezení se vůči jednoznačným skladbám, jakou byla právě singlovka s
často se opakujícím, úsečným textem. V textech se zrcadlí civilizační
krize současnýho světa, a třicátníka, co už nemá nespoutanou sílu
sixteen vzdoru, ale pořád dobře ví, co všechno je tady špatně, a
dovede plivnout.
Obal vyšel ve třech různých barevných
variacích (žluté, červené a fialové), deska pak nákladem 200 kusů.
Opět perokresba, už vlastní styl. Žádnej inlay, texty na zadní straně
obalu, minimalismus, ale dojemnej. Do týhle desky se dostat doporučuje
deset z deseti truskul fanoušků freneticky lomozících kytar, kterejm
se dneska při vyslovení spojení noise rock spolehlivě zatmí před
očima. |
>>>
E n g l i s h >>>