Hlavní stan  |  České vinyly  |  Recenze  |  Rozhovory  |  Odkazy  |  Kapely

Hledané  |  Nabídka  |  Inzerce  |  Poznámky  |  O nás  |  Kontakt  |  English info


>>>   R e c e n z e   >>>   CITRON "Radegast"

>>>   E n g l i s h   >>>   

>>> JOHAN | 2007-02-15 >>>

Logo varianta 2CITRON "Radegast"

LP
(1987 Supraphon)

Ve stínu Radegasta

Po veleúspěšném albu "Plni energie" kuli Citroni železo dokud bylo žhavé a stali se nejpopulárnější českou kapelou. Přišla ale nečekaná komplikace - zpěvák Standa Hranický si přivodil úraz nohy, který mu znemožnil živé vystupování. Kolegové narychlo povolali tehdejšího zpěváka Vitacitu Láďu Křížka, jehož hostování se záhy přeměnilo v přestup.

Stejně jako LP "Plni energie", tak i „Radegastovi“ předcházely singly, u kterých se taky chviličku zastavím. V krátkém časovém rozmezí se objevily hned dvě malé desky, nejdříve "Kráska a Radegast" / "Zase dál" a vzápětí "Už zase mi scházíš" / "Sedm životů". Ač se na již dříve použitých obalech z roku 1985 usmíval Hranický (asi jich ve skladu Supraphonu ležela hromada), mikrofon už patřil Křížkovi. Zastavím se jen u skladeb "Kráska a Radegast" a "Sedm životů", zbylé dvě se vešly na „Radegasta“. "Kráska a Radegast" je snad nejlepší skladba, kterou Křížek s Citronem nazpíval. Postupně vystřídá všechny hlasové polohy, kterých byl schopen - od jemného hodně vysokého hlásku přes svůj tradiční projev až po náznaky hrubšího výrazu. Vůbec nechápu, proč se „Kráska“ nevešla na velkou desku. Totéž se dá říci také o dalším hitu "Sedm životů", kde Křížek opět exceluje, hlavně v refrénu s vrstvenými hlasy. Po hudebně trošku rozpačitém úvodu se postupně kytary rozjedou a přichází rytmické zvraty i podařené sólo.

Album "Radegast" otevírá výborná stejnojmenná skladba ubíhající většinou ve středním tempu. "Zase dál" je hodně chytlavá, svižná vypalovačka. Láďa zase popouští uzdu svému vysokému hlasu, občas mu vypomohou i kolegové, kytarové vyhrávky v druhé polovině jsou také zvládnuty na jedničku, ale bubeník mi přijde chvílemi trochu mimo - ruce nehrajou s nohama a s udržením rytmu má problémy. "Hon na Bluda" se objevil o pár dní dříve na kompilaci Posloucháte větrník ... 3 a i tenhle song udržuje hodně vysoký standard předchozích dvou štychů. Naopak mi uniká smysl zařazení starší skladby "Už couvám", která patří do repertoáru z období debutu. Výborně ji nazpíval Standa Hranický na SP a mě se jeho verze líbí víc než remake s Křížkem. Druhá strana začíná další Křížkovou parádní prací, "Setkání s Radochem" navazuje na první tři skladby A strany a za zpěvákem vůbec nezaostávají kytary, které kouzlí příjemné melodie a v pravém okamžiku se stáhnou do pozadí. Druhá pomalá skladba "Už zase mi scházíš" mi v Křížkově podání sedne mnohem více než pozdější verze s Hranickým - inu když někdo něco udělá první a dobře, stačí to. A Křížek tenhle ploužáček zvládl opět výtečně a jeho hlas dokonale zapadl mezi kytarová vysoká sóla. Ve čtyřech úvodních slovech „Moravských děvčátek“ znovu Láďa dokázal předvést několik poloh a skladba se zase poslouchá moc příjemně, i přes náznaky experimentování ve střední části. Trochu hutnější kytary a výraznější basu nabízí pomalejší "Valašský rok". Opakování je sice matkou moudrosti, ale umístění části „Radegasta“ podruhé na jedno album za moudré nepovažuji ani náhodou. Celkově je ale album skutečně výborné, a být místo "Už couvám" zařazena "Kráska a Radegast" a místo „Radegasta“ číslo dvě "Sedm životů", bylo by ještě lepší.

Zvuk se tentokrát pořizoval ve vlastním studiu Citron. Dneska je to skoro dvacet let a je to znát - technické vybavení prostě neumožňovalo nic víc, než drážky obsahují. Za to texty s důrazem na národní a slovanskou notu předběhly výtvory některých pozdějších slovanských black metalových kapel a předběhly je většinou i kvalitou. Úplně se vytratila satira známá ze „Zahradní slavnosti“ či klasická rocková témata o muzikantech. Nastoupily texty oslavující Radegasta, krásu moravských děvčat, odvahu bojovníků proti neznámému Bludovi či odhodlání nikdy se nevzdávat. Pomalé kusy jsou samozřejmě výjimkou o lásce a do ideového konceptu desky příliš nezapadají.

Když jsem u "Plni energie" obal celkem chválil, u „Radegasta“ nemůžu. Název desky a myšlenkový obsah skladeb přímo vybízel k využití fotky sochy Radegasta, ale to, co designér Petr Čepický předvedl, se nedá nazvat jinak než katastrofa. Na jedné straně fotka s Hranickým (?!), na druhé s Křížkem, fotky umístěné úplně nesmyslně a logo na předku v oku slovanského boha... Tohle prostě nepoberu. Přitom stačilo, aby muzikanty někdo u ikony slovanství vyfotil a bylo vystaráno. Můj obal navíc zdobí podpisy všech pěti hudebníků, z nichž nejvíce zaujme autogram Ládi Křížka s velkým obráceným křížem. Ha ha. Vystál jsem si na tu parádu sáhodlouhou frontu v Supraphonu v Praze, takže podobně vyzdobených obalů se v Čechách musí vyskytovat mraky... Ale kde jim je dneska konec?

"Radegast" posunul Citron díky změně vokalisty poněkud jiným směrem, ale popularita ještě stoupla. Výsledkem bylo vítězství ve Zlatém slavíkovi za rok 1987, což dnes asi málokdo ocení tak, jak jsme se tehdy radovali my. Za komunistů se do médií dostala parta vlasatých individuí, v Mladém světě vyšel rozhovor i fotky, v Televizním klubu mladých se diskutovalo o heavy metalu a kromě Citronu o sobě začaly dávat vědět další kapely, z nichž zejména Arakain vystoupal v popularitě záhy před ostravské chachary. Ale o tom zase jindy...

Recenze | Hlavní stan


Srpuls.CZ | Vdmusick © Λ-Ω Magick Disk Musick 

NAVRCHOLU.cz
MS IE [Win] 6.0 & Mozilla Firefox [Win] 1.5.0.4 >> 1024x768 pix.