|
>>>
LADISLAV OLIVA | 2010-11-07 >>>
 ASMODEUS
"Prosincová noc blíže neurčeného roku"
LP (2010|09|01 Magick Disk Musick)
Modré okvětí prosincového podivuhodna
Když velké domácí gramofirmy
roku 1993 houfně opouštěly vinylový formát, byl klatovský Asmodeus
víceméně první obětí tohoto tehdejšího postupu a letopočtově jej
dokonce předznamenal. Nahrávka pořízená v květnu 1992 měla s ohledem
na svůj název vyjít v prosinci téhož roku, přičemž se počítalo s tehdy
nejobvyklejším trojnosičovým vydáním, tedy na LP, MC a CD. Mezitím
však prodej gramodesek počal rychle uvadat, přičemž dominantní roli
sehrávaly magnetofonové kazety a coby perspektiva pro budoucnost byly
viděny kompaktní disky. Monitor až do podzimu 1992 vinylově vydával
prakticky vše a jako poslední v řadě takto ještě stačil vyjít první
Dark. Kdyby jeho debut vyšel třeba o týden později, zřejmě by na černé
desce vůbec nebyl. Selekce započatá v prosinci 1992 připouštěla na
vinyl již pouze komerčně zajímavější tituly. Asmodeus takovým nebyl,
čímž se stal prvním důsledkem této eliminace. Jím počínaje Monitor
ponechal na vinylu jen hvězdná jména, zatímco metalový underground
vydával převážně jen na CD a MC. Do roka a čtvrt potom nejenže
odkopnul téměř všechny metalisty, ale zcela opustil i vinylové desky,
k nimž se jemně vrátil až po téměř 16 letech.
Celé dlouhé roky
Berry nemohl klidně spát a budil se hrůzně pravdivou skutečností, že
„Prosincovka“ od jeho nejen vysoce oblíbené, ale i přátelsky spřízněné
kapely neexistuje na vinylu. Před pár lety proto pojal velkolepý plán
napravit jednou provždy tuto historickou křivdu, kterou však hatil
nikde nesehnatelný originál obalu, jenž se v potřebné velikosti
nedochoval. Spásnou se ukázala být myšlenka jeho obnoveného zhotovení.
Původní autor Petr "Thorax" Tihelka souhlasil a po mnoha letech se tak
opět pustil do nové práce na starém díle. Čerstvé provedení téměř
kopíruje starý dobrý originál, má však nepatrně světlejší a jakoby
mrazivější odstín, jinak se liší jen v nepatrných detailech. Konečně
je možné si tento skvost vychutnat v pořádné velikosti a komu by to
snad nestačilo, pro něj je přiložen gigantický skládaný plakát, kde je
celá ta modrá nádhera v kompletní a neořezané podobě. Rozdíl oproti
starému kompaktu spočívá v zadní straně, kde je tematicky totéž, ale v
jiném ztvárnění. Na originál vedle etikety pamatuje i vnitřní obal,
nabízející nejen totožně koncipované texty, ale také fotokoláž, jež
zachovává původní rozmístění fotek, jen se nepatrně liší v jejich
ořezech, přičemž jedna fotka je malinko jiná a dvě jsou tu navíc.
Pečlivosti a preciznosti provedení odpovídá i poznání, že třeba
vydavatelské označení je opětovně na naprosto stejném místě.
Vedle již popsaných lze zaznamenat i několik dalších změn. Pokud by
toto album v největším formátu vyšlo již před 18 lety, nepochybně by
bylo na černé desce, nyní však logicky nemohla být zvolena jiná než
krásně modrá barva. Původní nerealizovaný vinyl zřejmě měl být, stejně
jako tehdejší kazeta, bez vánočních bonusů a s odlišným rozdělením
stran, zatímco tentokrát je po vzoru původního kompaktu zařazeno vše,
což si ale vyžádalo daň v podobě přesunu jedné skladby z úvodu druhé
na konec první strany. Tato nutná změna je však obhájitelného rázu.
„Jsem okvětí na stonku podivuhodna, jsem okvětí v zahradě
extrémních snů,“ tvrdí nezapomenutelný vstupní dvojřádek, který
uvozuje nejen kvalitní texty Petra Korála, ale především neméně
inteligentní techničtější thrash metal. Přestože k tomuto pojetí v oné
době inklinovali i Arakain, Terminator nebo textově mimořádný
Anachronic, je toto album poměrně osobitým a neméně zdařilým počinem,
jenž tehdy potvrdil, že i v rámci ostrého a rychlého thrashe si lze
počínat kultivovaně. Díky tomu nahrávka nijak dramaticky nezestárla,
ale stále si uchovává svou působivost.
Úvodní "Jsem okvětí" či
titulní "Prosincová noc blíže neurčeného roku" jsou dodnes poutavé
skladby, jimž hostující klarinet dodává punc originality, stejně jako
neméně výborné nářezovce "Panoptikum". Začátku další vrcholné písně
"Tenkrát na Západě" dominuje pro změnu harmonika, hrající přeslavnou
filmovou melodii, kterou napsal Ennio Morricone. Ostatní songy se sice
jeví méně výrazným dojmem, nicméně i ony zdárně dotvářejí dodnes
zajímavou kolekci, kterou oživují také instrumentálky "Světlo" a
"Stvořitel" nebo kratičký štěk "Litanie proti strachu". Netradiční
závěr pak vyplňuje dechovkový úlet "ZMOSHek" a samozřejmě již zmíněné
a tolik oblíbené vánoční bonusy "Veselé vánoce" a "Rolničky", zahrané
s patřičným metalově drtivým nasazením.
Je potěšující se
nostalgicky vracet k tomuto albu nebo se kochat jeho konečně pořádným
vzezřením. Skvělou zprávou je však i to, že Berry má konečně o něco
klidnější spánek.
 |
>>>
E n g l i s h >>>