Hlavní stan  |  České vinyly  |  Recenze  |  Rozhovory  |  Odkazy  |  Kapely

Hledané  |  Nabídka  |  Inzerce  |  Poznámky  |  O nás  |  Kontakt  |  English info


>>>   R e c e n z e   >>>   ARAKAIN "Black Jack"

>>>   E n g l i s h   >>>   

>>> JOHAN | 2007-10-14 >>>

ARAKAIN "Black Jack"

LP
(1992 Monitor Records)

Třetí a poslední velký vinyl Arakainu

V ročních odstupech vydával Arakain svá alba na začátku devadesátých let a dnes je takřka nemyslitelné, aby některá kapela třikrát za sebou během tří let přišla s tak silným materiálem. Po velmi vstřícně přijatém debutu "Thrash The Trash" i jeho nástupce "Schizofrenie" přišel "Black Jack", na kterém se představil trochu jiný Arakain. Nemyslím tím sestavu, ve které proti „Schizofrenii“ došlo jen ke změně za bicími, kde Štěpána Smetáčka nahradil Marek Žežulka, ale spíše celkové vyznění materiálu a také zvuk obohacený občasnými klávesami a efekty.

Do černých drážek bylo vylisováno devět skladeb, většinou s poměrně dlouhou stopáží. Jen titulní "Black Jack" se vešel do čtyř minut, zato "Zapomeň" scházelo do minut šesti pouhých 12 sekund. Úvodní "Black Jack" je určitě chytlavá a odsýpající skladba, s dramatickými klávesami hostujícího Petra Ackermanna, v kontextu alba ale skladba řekněme druhého sledu. To "Harlekýn" je jiná, vždycky se mi tahle písnička líbila moc. Aleš tady zajímavě pracuje s hlasem, tak trochu jako flegmaticky odzpívává první dvě sloky, aby s nástupem refrénu tradičně přitvrdil. Přitvrzuje se i hudebně, bicí doslova duní (nesrovnatelný zvuk bicích z vinylu proti CD!!!) a také kytarová práce snese nejpřísnější měřítka. U mě nejlepší skladba první strany. A laťka neklesá ani s „Labyrintem“, opět spousta hezkých vyhrávek, hodně výrazná baskytara a dokonce na umělé zvuky dojde. Samozřejmě nemůže chybět ani ploužák. Tak dobrá, jako "Šeherezád" sice "Zapomeň" není, přesto si Arakaini drží v případě pomalých skladeb vysoký standard. Navíc je ve skladbě výborně rozdělený podíl jednotlivých nástrojů, které se hlavně v pomalejších pasážích postupně střídají po krátkých tónech.
Druhou stranu otevírá "High Attack", a i tady mám podobné pocity jako v případě první položky 1. strany, i když netradiční sólo určitě stojí za zvýšenou pozornost. "Ty se nezdáš" se zpočátku ne a ne rozjet, ale s nástupem refrénu přece jen dojde na zajímavější momenty, zejména palbu bicích a další sólování. Vrchol 2. strany a zřejmě i celého alba přichází s „Kolonií termitů“. Střední tempo se pomalinku zrychluje, aby s refrénem skladba vygradovala a s následným sólem za doprovodu nejdříve tepajících, později uhlazených bubnů zase mírně ukolébala posluchače, který záhy dostává další příděl emocí s opakováním refrénu. "Ukolébavka" je ukázkou experimentování se zvukem, skladba se rozjíždí z ticha a postupně zesiluje. Aleš opět zkouší trochu jiný výraz, snad zklamaného chlapa, kterému dala jeho milá vale. O kytarové sólo se postaral hostující Petr Janda z Olympiku a jeho rukopis je od metalových kytaristů odlišný. Po depce je třeba ukončit desku zvesela a "Don Quijote" tuhle roli zvládá na jedničku. Další chytlavá hitovka s výraznými melodiemi, snadno zapamatovatelným textem vybízela k hulákání na koncertech a i při poslechu doma v obýváku je to jízda. Dvě sloky odzpíval sborově zbytek kapely a ty nejúdernější pasáže nezaměnitelně Aleš. Dobrá tečka.

Texty bych rozdělil do dvou skupin - na jedné straně ty o vztazích, na druhé ty ostatní. Z těch o vztazích je jednoznačně nejlepší "Ukolébavka", solidní práce je i "Zapomeň", ale "Ty se nezdáš" mi nikdy pod nos nešla, hlavně verš „Holka, ty se nezdáš, jen počkej, teďka to poznáš“ je hodně laciná záležitost. Z ostatních textů bych vyzdvihl dva - „Harlekýna“ a „Kolonii termitů“. "Harlekýn" má hodně smutná slova, která popisují vnitřní pocity herce stále dokola hrajícího roli harlekýna. "Kolonie termitů" - to jsme my - nebo ne? Věřme, že my, které zajímá třeba tenhle podzemní web, mezi okolní dav nepatříme a touha po penězích u nás není tak silná. Přesto se vyplatí nad textem zastavit, zapřemýšlet a třeba se probrat. Ale i "Don Quijote" a "Labyrint" je kvalitní řemeslo, snad jen "High Attack" a "Black Jack" ničím nepřekvapí, ale ani neurazí.

Obal alba tentokrát vytvořil Jiří Urban. Titulka s fotkou stolku na Black Jack je sice vcelku originální nápad, ale obal metalové kapely to moc nepřipomíná. Vzadu jsou u téhož stolku a u stejně rozdaných karet vyfoceni muzikanti a samozřejmě se tam vešel i seznam skladeb, sestava a podivný netopýr. Nechybí ani vnitřní vložený list s texty a spoustou fotografií jak z nahrávání, tak ze studia.

Závěrečný verdikt? "Thrash The Thrash" je jen jeden a nikdy ho Arakain (podle mě) nepřekonali. "Schizofrenie" bylo také nesmírně silné album, takže "Black Jack" u mě bere dělenou třetí příčku společně s následovníkem "Salto Mortale", které ale na černé desce nevyšlo.

Recenze | Hlavní stan


Srpuls.CZ | Vdmusick © Λ-Ω Magick Disk Musick 

NAVRCHOLU.cz
MS IE [Win] 6.0 & Mozilla Firefox [Win] 1.5.0.4 >> 1024x768 pix.