|
Moje první
setkání s mladou klatovskou black metalovou kapelou proběhlo na
předloňském festivalu Šumavský medvěd, který otvírala. Tehdy mne příliš
neoslovila, postrádal jsem původní nápady, sehranost, vymykání se
zkostnatělým klišé. Uplynul nějaký čas a kapela nahrála své první demo,
respektive promo CD-R.
Při pohledu na obal mi vytane na mysli po internetu nedávno šířená
"příručka" nazvaná "Jak být blackmetalistou...". Ve 29. bodu stojí:
"Navrhni vaše komplexní logo černým fixem do sešitu z matematiky." Jinými
slovy, logo je příšerné, fotografie kapely na titulce přinejmenším úsměvná a název
počinu ("Pomsta za Kristův hřích") tomu všemu nasazuje korunu.
Ale předsudky stranou, šup s výpalkem do CD playeru. Na plochu devatenácti
minut kapela vysmahla pět songů, kterým předchází nezbytné intro. Při
prvním pohledu na výše popsanou vnější stránku dílka či setkání se s
kapelou na živo, se chce psát o blackmetalových klišé, ale zabředne-li
recenzent do poslechu studiové prezentace, shledá, že blackmetalový je na
nahrávce především český, místy srozumitelný skřehot Josefa "Stigmata"
Zeleného. Instrumentální podklad je ve své podstatě bigbít. Vezmeme-li
jako příměr třeba legendární Törr (9. března budou hrát v
Přešticích právě se Stone Therapy), pak si představte jeho aktuální tvář vyhnanou na všechny
strany do extrémů (zpěv "až moc", nástroje "málo"), takto ve stoprocentně
undergroundovém zvuku (kytary jsou až příliš špinavé; kompletní nahrávka
by zasloužila citlivý mastering) ze studia Honzy Roháče z Obytců. Pětice
skladeb se nese převážně ve středním tempu, místy se zpomalí, místy trochu
narube, naznačí jistá atmosféra či nabídnou sóla. Vše v obskurní žánrové
přihrádce blackbeat.
Pokud by snad kapela nad tímto ortelem věšela hlavy, bylo by to špatně.
Když před osmi lety vydala Mortifilia (nezmiňuji ji náhodou - na svém
prvním promo demu podobně kombinovala bigbít s death metalem) svoji debutovou
nahrávku, kritika rovněž nebyla vybraná - a kde dnes skupina je (po stránce
hráčské, žánrové, svým jistým postavením)? Jde jen a pouze o to nepodléhat
upřímné kritice (ať už je jakákoliv), naprosto věřit tomu, co kapela dělá a v neposlední řadě
cvičit, hrát a cvičit. Tudy cesta povede a já jsem skoro přesvědčen, že v
tomto případě je jistá budoucnost i před Stone Therapy. |
