ASISTAR_T / SOMEBODY
RECALLED Dvojzemno / Empires
(2007, 7”EP, PigeonShit Agency / Bažina / G.R.F Records / Sir Rex Puls
Recordings / Woodland Records / Tradiční Kloub)
Přiznám se, že nejsem
odborník na alternativní scénu, nicméně tuto recenzi zařazujeme do Metal Breathu
záměrně. Členem Asistar_t je totiž náš bývalý kolega Franta Březina. Kapela má
nově zpěvačku Elly, která znění kapely kompletně změnila. Před nedávnem jsme
totiž recenzovali jejich debutové demo, které se mi hodně líbilo, tohle aktuální
už o poznání méně. Mě osobně se nelíbí zdánlivý chaos, zmatené texty a falešný
zpěv, který k tomu stylu zřejmě patří. Nahrávka obsahuje čtyři krátké skladby,
které jsou si velmi podobné. Já v tom slyším hodně alternativní scény, tu kus
punku, tu kousek hard core. Pro metalisty tu místo ale není. Nahrávku bych
doporučil do jiných typů periodik a hlavně kompletně jiným fanouškům.
Naproti tomu nahrávka “Empires” od Somebody Recalled se
jeví daleko rockovější a zajímavější. Jedna skladba je málo, ale orientálně
znějící bezezpěvný tok jejich hudby má atmosféru a spád. Hned si k tomu
představuji zajímavě se vyvíjející film. Ano, nahrávka by klidně mohla být jako
soundtrack k nějakému scifi nebo futuristickému filmu. Výborné.
ASISTAR_T / SOMEBODY
RECALLED Dvojzemno / Empires
(Žánr: alternativní rock Nosič: split 7" EP Celkový čas: 15:28 Rok:
2007 Vydavatel: Pigeon Shit Agency/G.R.F./Woodland Records/Bažina/Sir Rex
PULS Recordings/Tradiční kloub)
Asistar_t jsou rockovou
alternativou, která se nehlásí k někdejšímu undergroundu, ale mete si svoji
cestu. Emblematická je pro ně nová řeč, nový jazykový svět. Problém je, že
jazyk, který zjevně chce být dalším melotvorným nástrojem, zastiňuje hudbu
samou, vím, zní to hloupě, hodně slov a málo muziky, samej žvást a žádná nota.
Jenže jakmile je text takhle „hutný“, čekáte sdělnost. A pokud ta schází, musí
nastoupit exotická přesvědčivost nebo tajemné napětí nebo dráždivý eros nebo
cokoliv, co by uneslo přítomnost textu.
Některé svahilštiny zní jako
dávné dávení mýtických kozlů nebo elfí plačky a můžete mít pocit, že vám něco
připomínaj. Nebo vás naopak provokují neuchopitelností, záhadou, chcete
rozlousknout. Ale tady se nic z toho neděje. To, co funguje v textových
eskapádách Vladivojny La Chia, tady neplatí. Songy, které jsou kombinací
neologismů, snad-přesmyček, polštiny a češtiny jsou na tom o poznání líp, zato
závěrečná 4WK trpí všudypřítomnými slovy, které nedávají muzice samé skoro
dýchnout.
Zpěv Elly se barvou podobá Lence Dusilové, ale rockové nasazení
ji často posouvá právě k Vladivojně. Ostatně druhý song La Do Gra To není dalek
snažení ostravské Banany. Asistar_t se tolik neženou za valící se energií, je
tam snaha hledat optimální výraz a neotřelé hudební postupy. Jenže u nejdelší
4WK je vidět, že ne vždy to sedne, tříminutová píseň je nekonečná. Aby nebylo
mýlky: první tři jsou výborné, čtvrtá je zahluší. Stejně jako můj příznivý dojem
a tyhle odstavce. Aneb jak to dobré zmínit a v tom dalším se nimrat. Mimoděk.
Somebody Recalled nasadili pouze jediný song a to více
než sedmiminutový Empires. Tady nemá cenu mluvit o tom, že nezvládnou délku a
neustojí text, protože ten se nekoná. Není to podstatné, hudba mluví jasnou
řečí.
Rocková sestava je obrostlá samply a syntezátorem se zřetelným
world music nádechem, který však nedělá jen hostující didgeridoo. Poklidný
rytmus jako srdeční hypnos, navlékání nástrojů a vyšívání vertikál, stopování
nekonečného horizontu. Přirozeně se vám vybaví Hypnotix, jako Pavlovův reflex.
Ale jsou tu jiné šikany, od art-rockových ornamentů přes post-rockové vzdouvání
až k jemným „lvmenovským“ náznakům. Z jedné ochutnávky se nepřesytíte, další
zůstává otázkou.
ASISTAR_T - Dvojzemno
/ SOMEBODY RECALLED - Empires
(vydáno ve spolupráci šesti UG labelů / 8:58 & 7:18)
Společný
vinylový singl (neboli split 7“ EP) dvou českých kapel přináší, lapidárně
řečeno, kopec interesantní muziky na malém prostoru za málo peněz. Sušičtí
Asistar_t od někdejších rozpačitých neumětelských začátků vyzráli v navýsost
originální alternativně rockové těleso. V nynější sestavě se zpěvačkou Elly si s
definitivní platností vytvořili vlastní nezaměnitelný – respektive stěží k
někomu konkrétnímu připodobnitelný – hudební výraz. Ten čerpá z kytarového noise
soundu a různých forem experimentálního rocku, ale natrefíte v něm kupříkladu i
na punkové názvuky (skladba La Do Gra To). A za zmínku u Asistar_t stojí i
zajímavé, těžko uchopitelné texty. V Táboře se vždycky rodily
pozoruhodné kapely (namátkou lze zmínit aspoň Sunshine, Deverovu chybu,
Hodouškovu vinu, Sobi 20 nebo C), a nejčerstvějším důkazem jsou Somebody
Recalled. Ti na své straně desky nabízejí pouze jednu jedinou, navíc čistě
instrumentální kompozici, ale kdo se náročným poslechem prokouše, bude královsky
odměněn. Ve tříčlenném obsazení kytara–basa–bicí (baskytarista je však na
nahrávce i pánem kláves a naprogramovaných zvuků), s výpomocí hostujícího hráče
na didgeridoo, vytvářejí Somebody Recalled podivuhodnou, stylově nezařaditelnou
hudbu nacházející se někde na pomezí mezi noise rockem, nezávislou kytarovkou a
progresivní dance & world music. Celé je to postaveno v první řadě na aranžerské
vynalézavosti a opravdu invenční zvukomalbě. Výsledek působí jako veskrze
originální, sugestivně podmanivý a zdravý (to je nikoliv samoúčelný) experiment.
Zajímavé splitové LPíčko
kapel Asistar_t a Somebody Recalled jistě zaujme. A čím? To vám napoví tato
recenze Alana Rohana.
Skupina Asistar_t existuje už nějakých 7 let a za svou existenci natočila CDr
"Dívky z kraje u Gondaru", zůčastnila se sampleru ANOMALOUS SILENCER 6. se
skladbou "Stereobitch 160 km/hod." a posledním z letoška je split 7''.
Somebody Recalled - hrající
stylově experimental, progressive, alternative mají na albu jednu skladbu v
trvání 7:18 minut a vesměs se jedná o hudební záležitost beze zpěvu. Na jejich
produkci musíte být opravdu naladěni, aby vám sedla. A pokud jste v přijatelném
rozpoložení přijmout experiment, tak pak v jejich hudebním podání naleznete
spousty úžasných variací.
Asistar_t - sušická alternative rock kapela má na singlu 4 skladby. Jako první -
Bardzo - je v polštině a jde o veselou záležitost v trvání 1:19. Další tři jsou
pak technicky propracovanější. A to jak nástrojově, tak zpěvově (hlasově).
Texty, kterým naprosto nerozumím, krom první skladby Bardzo, jsou snad odezvou
na J.R.R. Tolkiena nebo na Andy Warhola a jeho blízké spojení s Velvet
Underground. Přesto se mi to líbí i když nerozumím.
Nástroje jsou zde čtyři a to basa, kytara, bicí a hlasové partie, které Ellie
doufám ještě vylepší a přiblíží zpěvačce Kristina Sera. Zatím a to není hana, mi
připomíná Ivu Bitovou v začátcích, kdy hrála s Fajtem nebo s Dunajem. Měl jsem
tu čest shlédnout kapelu na živo a řekl bych, že koncert, i když se hudba
tloukla o sloup klubu, tak starší písně, které odehráli a které neznám nebo
neměl jsem tu možnost si je poslechnout z nahrávky, jsou nepatrně odlišné od
tvorby současné. Asi to bude tím, že na nových skladbách kapela pracovala dlouho
a jako celek, kdežto předešlé skladby byly dělány pro elektr. bubeníka.
Ani cena není nějak přemrštěná - 80kč je skoro cena pořizovací. Tak asi vyrazím
někdy do Strakonic, až bude tahle partička vystupovat třeba se Sabot a znovu si
je rád poslechnu. Jinak během krátké doby se zde objeví i rozhovor s Berrym,
basákem - zpěvákem a frontmanem kapely - pořízen na festu Multicolor Musicca.
Zatím jsem se nedostal k přepsání:-)
Vinylová kooperace
fajnšmekrů (neboli zednářské lóže metalových staršinů) dala vdechnout život
tomuto projektu, jehož obal držím v ruce a obsah sjíždím na svém gramofonu.
Barevnost se vrací do spodních proudů… tak nějak básnicky by šel vyjádřit dojem
z této „neživé“ asfaltové placky. Ač každá banda je jiná, dohromady tvoří
kompaktní celek.
SOMEBODY RECALLED mají
jednu atmosférickou, instrumentální skladbu nahranou v tříčlenné sestavě (+
host). Krom basy, bicích a kytary jsou hodně využívány samply a klávesy, a slovo
dostává i host na didjeridoo. Skladba má různé stupně naléhavosti a její pach
zavání orientem. Přirovnání k FORGOTTEN SILENCE z období „bya bamahe neem“ není
správná, nicméně dává tušit, v jakých rovinách se skladba odehrává. Oddychovka s
metalovou intenzitou. Zajímavé, atmosférické, osobní.
Druhou stranu asfaltové placky tvoří soubor písní sušických bigbíťáků ASISTAR_T.
Skutečně, není to grind, ale „český bigbít“…, ovšem par excellence. Při slově
bigbít se osypávám a vzpomínám na nezažité 80´, mastné máničky - ve vší úctě,
ale dnešní doba má předimenzovanou dynamiku, a tak zvukem dneška jsou už tekkno
či grind… myslíte? Zkuste poslechnout ASISTAR_T. Jejich bigbítu nechybí
„undergroundová narušenost“ a dnešní zvuk. Pro přiblížení - celkem rád
poslouchám UŽ JSME DOMA, ZUBY NEHTY či Zuzanu Navarovou…, všichni hrají
bezvadně, ale kdo jednou propadl „hlubokému podzemí“, tomu může jejich tvorba
připadat moc uhlazená. Zde nastupují ASISTAR_T se stejným poetickým nádechem,
zkříženým se svěží punkovou narušeností a metalovou intenzitou. Metalový zvuk
(studio Hellsound, pozn. Pigeon) také dělá své, ale ženský hlas je korunkou na
jejich dílu (ten asi nejvíce způsobil přirovnání k výše jmenovaným bandům) a ty
čtyři zářezy zde nasekané jsou vábničkou pro mé hudební libido, které lační po
jejich dalších tónech. Zkrátka lze doporučit všem, co měli s bigbítem nějaké
dočinění a navíc i těm, co se na něj dívají skrze prsty (ale nelámou hůl). Více
se už může jen slyšet.
První půli mimozemsky
zvláštního splitu ovládli sušičtí ASISTAR_T a možná, že k někomu z vás
doplachtilo už první demo "Dívky z kraje u Gondaru". S čím tohle trio chlapců s
jednou děvou vyrukovalo nyní, to konzervativní rock/metalový fanda jen ztěžka
vstřebá. Punk/rockový úvod v podobě "Bardzo" a šílené vokály Elly hned od úvodu
dávají najevo, že nepůjde o nějakou tuctovou "punks not dead" partičku. Chvílemi
na vás útočí s punkovou razancí, ale vzápětí zvolní bigbítovými až rock´n´rollovými
vsuvkami a nestane se, že byste mohli předvídat, co se v kterékoliv ze čtveřice
prezentovaných písní za několik vteřin stane. Kapitolou, nebo snad přímo
hudebním nástrojem, samou o sobě jsou hlasivky Elly. Někdy až klišovitě punkově
uječené, někdy až popově odzpívané, každopádně každou chvíli trochu jiné a
velice emotivní. Texty jsou mi zcela cizí, snad ani nemusely být nijak
zveřejňovány. Takové "loudymou, loudymou, laké, fiží" nebo "La Do Gra To - Ma No
Ra To - Lafto Grafo Mánie - fakto eS Vé. Marie" těžko někdo pochopí, haha.
Myslím, že tuto nahrávku ocení jen milovníci těch nejbláznivějších alternativ
jakých lze v bigbítové psychohudbě dosáhnout a já osobně jsem tomuto projektu na
chuť doposud nepřišel.
SOMEBODY RECALLED se
prezentují jediným songem, nicméně hudebně mým uším rozhodně lahodnějším. Úvod
skoro jako etno nebo world music, možná díky didjeridoo hostujícího Jirky
Vlažného a hezké dunění Michalovy baskytary nutí vnímat "Empires" hodně pozorně.
Chvílemi progresivní pasáže, pak zase standardnější rockové za neustálého
střídání kytarových i basových melodií komplexně vytváří velmi zajímavou
kompozici. Vůbec mi zde nechybí zpěv, který by uvolněné atmosféře spíše uškodil.
Ať už v případě ASISTAR_T nebo SOMEBODY RECALLED, velice těžko se hodnotí
materiál o celkové délce nedosahující ani deset minut. Uvidíme jakým směrem se
jednotlivé kapely budou ubírat, osobně se asi budu o něco více těšit z další
nahrávky SOMEBODY RECALLED.
ASISTAR_T
/ SOMEBODY RECALLED
– split 7“
(G.R.F. rec., Sir Rex Puls, Bažina, Woodland, Tradiční kloub, Pigeonshitagency)
Osvědčený způsob vydání,
kdy tentokrát 6 vydavatelství spojilo síly pro zrození vinylového splitu dvou
tuzemských kapel, které přinejmenším pojí označení alternativní rock. První na
holení vezmeme pro mě zcela neznámé těleso ASISTAR_T ze Sušic, kteří svojí
stranu zasytili čtyřmi skladbami. Stačí první poslech a je zcela jasno. I když
jsem z tohoto ranku úplně vypadl, své základy v hlavě vyškrábu a při prvních
tónech, které sušická čtverka spustí je vymalováno. Teleportem se dostáváme do
první poloviny 90tých let a konkrétně k brněnskému vydavatelství Indies, který
aspoň pro mě zažíval svými tituly své zlaté období. ASISTAR_T velmi přirozeně
kloubí a tmelí odkazy všech tamějších kapel. A tak první sekundy úvodní skladby
Bardzo se otírají o Už Jsme Doma díky silnému hravému zvuku basy. Další
vzpomínky s ubíhajícím poslechem se derou na povrch ve formě jmen jako Dunaj,
možná Betula Pendula a další. Hlavní pozornost ovšem u této kapely jistě strhává
dívčí vokál, který svým podáním lze šupnout do období Ivy Bittové v Pustit Musíš
(Dunaji) a prvního alba slovenské party Tornádo Lu, tedy zdařile hravý vokál,
který se tak svým podáním stal dalším hudebním nástrojem. Trochu na výsledném
dojmu ubírají texty, které aspoň dle mého soudu ani velký význam nemají a
jednotlivé slabiky nebo slova jsou začleněny pouze jako výplňový materiál do
celkové struktury. ASISTAR_T tak hladce navazují na kapely z ranku
alternativního roku, kdy tu a tam své růžky ostří punkovější spád, který je
vzápětí převálcován střídmou komplikovaností.
Tak otočíme 7“ a dostáváme
se s kapelou SOMEBODY RECALLED do Tábora. Trojice muzikantů vsadila všechny
svoje trumfy do jedné 7 minutové instrumentální skladby s názvem Empires.
Protože moje zkušenosti s touto partou jsou na takové úrovni jako s kolegy a
kolegyní z druhé strany, tedy nulové, pomůžu si zase nějakou tou profláklou
partou. Takže vezmeme starý, tenkrát ještě dobrý Hypnotix a zakážeme jim hrát
dub a aby toho nebylo málo přečteme jim něco strašně chytrýho o post-rocku.
Skladba Empires zní hodně exoticky nevím jestli to dělá hostující didjeridoo
nebo samply a percusse, které navodí tu správnou arabskou náladičku, každopádně
já na tady ty hrátky nejsem, takže celkově že bych byl nějak sraženej na kolena,
to bych ani neřekl, páč už od začátku jaksi tuším jak to nakonec dopadne. Holt
to už je úděl všech hráčů, kteří vsadí vše na jednu kartu.
ASISTAR_T – Dvojzemno
/ SOMEBODY RECALLED - Empires
(split 7" EP 2007, Pigeonshitagency, Bažina, G.R.F. Rec. & Distr., Sir Rex Puls
Rec., Woodland Rec., Tradiční kloub)
Splitko dvou stylově těžko
zařaditelných skupin na sedmipalcovém vinylu, v kooperaci šesti firem – odvážný
to počin.
První stranu okupuje sušická partička Asistar_T, v jejíž řadách metalový
posluchač zaregistruje Berryho, někdejšího pisálka do undergroundových žurnálů
(Rinsing Stage, Metal Breath) a v současnosti velitele čistě vinylového webzinu
Vinyl Disk Musick. Proto ani nepřekvapí, že nový materiál Asistaru vychází na
černém asfaltu, o kterém Berry na potkání prohlašuje, že je to jediný smysluplný
nosič. Ale pojďme k muzice. Asistar_T funguje ve čtyřčlenné sestavě, zpívá Elly,
bubnuje Kennedy, na kytaru hraje Mylothary a na baskytaru již zmiňovaný Berry,
který v jedné skladbě přispívá i hlasivkami. Ale právě momenty, kdy Berry
vykřikuje do éteru „Orchestra“ (skladba Protesta Orchestra) považuji za nejméně
povedené. Berryho „zpěv“ totiž působí tak nějak nepřirozeně, nuceně – zkrátka mi
tam nepasuje. Druhé místo, ke kterému mám výhrady, je nedotažený závěr první
skladby Bardzo, z ničeho nic je tu konec a já bych chtěl znovu „Polska ska...“.
Zbytek materiálu ale budu chválit a začnu u zpěvačky, která má velmi zajímavý
hlas a navíc s ním zcela profesionálně pracuje ve prospěch celku. A protože
Asistar_T nemají srozumitelné texty (část je snad polsky, pár úseků česky,
zbytek nedává smysl – spíš jsou to takové hrátky se slovy typu „na cestě ve
městě La, na cestě ve mě z těla ven“ nebo třeba „Lafto Grafo Manie, Fakto eS Vé
Marie“), funguje zpěv jako pátý nástroj. Nástroj, který sympaticky zapadá do
celku i díky dobře nastavenému zvuku (Hellsound), ze kterého žádný nástroj
zbytečně nevyčnívá. Do celku, jehož stylové zaměření jsem po nedávném koncertu
popsal jako členitou a stylově barevnou hudbu, ve které se přirozeně střídají
art rockové pasáže s živelnými, možná punkovými výjezdy. Hudba je opravdu hodně
pestrá, nudné pasáže se nekonají, pořád se děje něco, co udrží posluchače v
pozornosti. Instrumentálně také v pohodě.
Somebody Recalled to mají
obtížnější, protože předkládají pouze jednu skladbu, navíc instrumentální. Trio
Marek (guitars), Michal (bass, synth & programming) a David (drums & percussions)
doplňuje hostující Jiří Vlažný hrající na didjeridoo. Somebody Recalled
rezignují na tradiční pojetí rockové hudby a pozvolna se vznáší v mlžném oparu
plném emocí, perkusí a syntetických zvuků. Překvapí poměrně výrazná baskytara,
která je prakticky celý hrací čas velmi dobře slyšet a nezřídka se dostává do
hlavní role. V té ji co chvíli střídají již zmiňované umělé tóny, tu a tam se na
povrch dere exotické didjeridoo nebo kytarová melodie. Skladba působí takřka
hypnoticky, dojem ještě umocní případný poslech v nočních hodinách při zhasnutém
světle. K velmi dobrému vyznění přispívá i fajnový zvuk z Hostivaře, který
nechává každému nástroji patřičný prostor (mix je skutečně nadprůměrnou
záležitostí). I když ve mě první poslechy zanechávaly spíše otazníky, posléze
jsem se do muziky SR „dostal“ a třeba melodická pasáž v poslední třetině se
posléze stala očekávaným vrcholem Empires. Stejně jako u split-kolegů se kapela
zdá býti hotovou, s jasným názorem, instrumentálně a programátorsky velice
silnou.
Skládací obal je spravedlivě rozdělen mezi obě partičky, vnějším stranám vládne
zlatá barva a zatímco SR mají název kapely i songu hezkým fontem, Asistarové to
naškrábali rukou a opatřili malůvkami jak z mateřské školky - akorát název své
strany vyťukali na psacím stroji. Vnitřek je jak den (bílá a zlatá) a noc (černá
a bílá), Asistar_T tam mají fotku i texty, SR jen základní info.
A abych se vrátil k samotnému úvodu recenze - věřme, že v případě téhle
sympatické záležitosti bude přísloví „Odvážnému štěstí přeje“ naplněno. Jak? No
dejme tomu, že to dokážou dostat ke správným lidem, které bych hledal na
alternativně rockové scéně.
ASISTAR_T/SOMEBODY RECALLED
(Pigeonshit agency, Bažina, G.R.G. rec, Sir Rex Puls Rec., Woodland rec.,
Tradiční kloub)
Spolupráce šesti labelů,
minimalistický ale vkusný obal a dvě zcela jiné kapely v rámci rocku, o tom je
toto vinylové EP splitko.
Začnu tím co se mi líbí více a to jsou S.R.E. se skladbou „Empires“ jež jsou pro
mě na domácí scéně velkým překvapením. Trio s kytarou, basou, synťákem a bicími
potažmo perkusemi vytváří hypnotickou fúzi etno/rock/trance muziky, která zalézá
za nehty jako mráz. Na rozdíl od zimních radovánek však tahle porce muziky
zahřeje u srdce. Nahrávalo se v Hostivaři tudíž zvuk je jako zvon. Soudím, že se
jedná o zkušené muzikanty. Samostatnou kapitolou je pro mě hostující hráč na
didgeridoo Jiří Vlažný. Sám totiž na tento nástroj hraji a koncertuji, zaměřil
jsem na něj tedy detailnější pohled. Zde bych viděl pár záporů. Didge zde
bohužel hraje pouze roli „zajímavý zvuk“ na pozadí, nestojí zde jako
plnohodnotný nástroj v sestavě, který může hrát prim třeba v doplňování
synkopických rytmů. Pro mě jako hráče je to celkem nevýrazný standart – škoda.
Pro inspiraci doporučuji tvorbu Grahama Wigginse, který tomuto stylu kraluje.
Druhou stranou splitka mají na starost sušičtí ASISTAR_T s materiálem „Dvojzemno“
kteří nahrávali v Hellsoundu (zajímavý kontrast). Kvarteto s dívčím zpěvem a
klasickou sestavou. Abych pravdu řekl, tahle nahrávky mi nadělala starosti –
především co o ní napsat. Jedná se o v širším měřítku neznámý emo/pop/rock,
který má velkou šanci prorazit v mainstreamu, řekl bych že se něco podobného
produkují Dying Passion. Jsou zde čtyři skladby, jejichž lyrika jsou jen
poskládaná slova do rytmu, bez nějakého širšího smyslu, nebo se jedná o vlastní
jazyk jemuž nevládnu ? Některé kytarové pasáže se trošičku blíží punku, díky
čemuž jsem tuto nahrávku dokázal poslechnout až do konce. Doporučuji s
plnohodnotnou nahrávkou oslovit label Silver Rocket.
Toto promo demo vyšlo sice
už před více než rokem, ale do mých rukou doputovalo teprve koncem letošního
září. Jedná se o první počin sušické kapely, která vznikla roku 2001. Sama
skupina svoji tvorbu označuje jako noise rock. Já osobně bych sice přívlastek
noise nahradil spíše slůvkem punk, ale budiž. Je nepopiratelným faktem, že něco
z noise vlivu na desce opravdu je (i když se rozhodně nedá říct, že by toho byla
zrovna kdovíjaká přehršel), ale přece jen punkový vliv mi přijde mnohem
zřetelnější. Alespoň tedy na těchto čtyřech písních, které skupina vybrala a
umístila na své první demo. No a nedá se říct, že by se jednalo o špatný debut.
Ač nejsem nějakým příznivcem zrovna téhle muziky, musím říct, že se mi to celkem
líbí. Způsob zpěvu mi (až na několik málo okamžiků) parádně sedí k celkovému
hudebnímu výrazu kapely. Texty taky nejsou nejhorší (vyloženě mne zaujal – v
kladném slova smyslu – hravý popěvek: "Na jinou planetu najmem si raketu"), i
když i v tomto směru se určitě mají ještě ASISTAR_T kam zlepšovat. Je tu jistě
ještě více věcí, které je třeba zlepšit, ale myslím si, že ASISTART_T si
vytvořili poměrně solidní startovní pozici do dalších hudebních bojů.
ASISTAR_T Dívky z kraje u Gondaru
(Čas: 21:26 Skladieb: 4)
No tak na to som čakal.
Kedy pride nejake poriadne psycho. A ono je tu. Táto Sušická formácia si svoju
muziku nazvala ako noise rock, no ja by som k tomu pridal aj slovko psycho. A to
radšej z vel´kým P-sycho. Nechcem zatracovať úsilie týchto ozajstných maniakov,
ale mne osobne táto muzika veĺa nedáva. Pocity, alebo čo ja viem uklúdnenie,
alebo... ja som iba rozčúlený a depresívny z depresívnych stavov, ponukajúcich z
depresivnej tvorby tejto bandy. Ono basa maká jedná radosť, ale proste na túto
hudbu potrebujete extra náladu. Ja sa z toho zbesnievam, ale to asi nikomu z vás
neradím. V tomto "muzikáli", ak to tak možem nazvať, pocítite prvky Hc či Indie
- Alternativy. No ja osobne, hoci počúvam toho veľa, tomuto dielu nemožem prísť
na chuť. Skládám poklonu Tým, ktorým táto muzika učarovala. A možete to byť
klúdne aj Vy. Možno Vás to strhne, hlavne ak holdujete netradičnému poňatiu
rocku.
ASISTAR_T Dívky z kraje u Gondaru
(promo demo 2003, 4 piesne, 21:27)
Už podĺa názvu albumu a
obalu som usúdil že to bude riadny oriešok. A vonkoncom som sa nemýlil. Toto
štvorskladbové promo demo obsahuje hudobnú zložku v naších končinách málo vídanú.
Sama skupina si svoj štýl zaškatul´kovala ako noise rock, tak im musíme veriť.
Pre niekoho može hudba ASISTAR_T vyznieť originálne, což je určite pravda, ale
mňa nejako nenadchla. A to som otvorený roznym štýlom. Proste ASISTAR_T nepatrí
medzi skupiny, ktoré by som si pustil sám od seba a myslím si že takto bude
pristupovať aj vačšina poslucháčov, ktorý sa stretnú s materiálom na "Dívky z
kraje u Gondaru".
Samozrejme že vás nechcem touto cestou odradiť, len zdvíham výstražne prst, ak
nie ste inovátorsky typ, mohli by ste sa popáliť!!! Muziku ASISTAR_T si buď
oblúbite alebo zapadne prachom vo vašej zbierke.
ASISTAR_T Dívky z kraje u Gondaru
(Urob si sám, Promo CD-R ´O3, ČR, Skladby: 4 Čas: 21:24)
Keď mi toto CD prišlo tak
som mal z toho rozdvojené pocity... pozrel som si škatuĺku, ktorá zněla noise
rock... je noise nemusím-takže zákonite negatívny pocit, ale na druhej strane
znelo to originálne-pozitívny pocit. Vložil som teda CD a... neviem ako to mam
napísať. Proste tento štýl hudby nie je stvorený pre moje uši... originálny
určite je, veď rock so spleťou roznych zvukov nehrá hocikto, i keď tie zvuky tu
nie sú zastúpené nejako extra často. Originálne je to aj hudobne... neviem ako
to mám opísať, snád len divný rock... ono hudba by se eště dalo ako tak zniesť v
niektorich pasážach je docela psycho, ale celkovo z nej mám zmiešaný dojem...
hrozný je vokál, ktorý mi pripadá akoby vokalista spieval mimo rytmu a tým pádom
tu na mňa posobí dosť rušivo, navyše nie je dosť dobre zvládnutý prejav, takže v
určitých pasážach mi zaváňa až falošnosťou... Naozaj sa chlapcom ospravedlňujem,
ale očividne Vaša tvorba nie je určená pre mňa sorry...
ASISTAR_T Dívky z kraje u Gondaru
(2003, demo CD-R)
Sušická formace Asistar_t
patří k nové krvi na domácí rockové scéně a rozhodně se jedná o svěží vánek.
Trojice svou namnoze minimalistickou, občas vazbící, postrockově alternativní
produkci řadí pod kolonku "noise rock", s čímž lze jen těžko polemizovat, přitom
jde pořád v jádru o písničky, navíc docela zajímavé. Semi-akustická hudba staví
na nápaditých kytarových vyhrávkách, které neoslní instrumentální
ekvilibristikou, ale náladu mají dřevně syrovou a opravdovou, což se cení
nejvíc. Mimochodem, klidně by se dalo použít i dnes tak frekventované a v
jistých kruzích prestižní označení "emo rock". Zpěvy jsou - dost možná záměrně -
rozjeté a chvilkami až rušivé, ani to ovšem neotupí charisma nahrávky, vlastně
ji to formou výstředních koloratur ještě více ozvláštňuje.
ASISTAR_T Dívky z kraje u Gondaru
(promo demo 2003)
Předně bych se rád omluvil
následujícím: čtenářům, kteří čekají normální recenzi na normální materiál a
kapele, která svou nahrávku předala s požadavkem objektivního hodnocení hodnému
odborníkovi Jirzovi a dostal ji zlý Vaňous - amatér. Krom toho musím dodat, že
nejde o regulérní desku, ale pouze o čtyřskladbové promo na RCD o rozsahu cca 20
minut, takže nebýt přímého pověření, ani by mě nenapadlo ji recenzovat, ale dost
už výmluv, k věci!
Sami sebe v příbalovém letáku chrakterizují sušičtí Asistar-t jako noizrock, na
jednom letáčku jsem našel i prvky industriálu, ty mé ucho nezaregistrovalo, ale
tohle demo Dívky z kraje u Gondaru je údajně jen ochutnávkou z tvorby, čili
nevylučuji nic. Já jsem cítil víc ty prvky rocku s punkem, noizové vskuvky
obstarává především kytara některými nezvyklými postupy, jejichž kořeny bych
hledal někde v umnějším metalu.
Takže co je na tomhle materiálu dobrého? Líbí se mi zvuk kytary – pořádné výšky,
pozdně punkový zvuk, ostatně kytarové nápady mají hlavy i patu. V sólech už je
to trošku slabší, ale kapela s jednou kytarou to v tomhle ohledu nemá nikdy
jednoduché. Basu bohužel musíte hledat a pořádně slyšet je jen v klidných
pasážich kde kytara buď mlčí nebo brnká. Bubeník představuje průměr v rámci
žánru, ale rozhodně neurazí, dynamiku to má, zvuk je bohužel taky dost v pozadí,
takže rytmika některých pasáží, zejména mimo refrény je slabá. Od kapely
založené r.2001 bych ale čekal míň, protože třeba sehranost se upřít nedá. Co
ale v mých očích Asistar-t opravdu pohřbilo je zpěv. Nechci urážet, ale jestli
se osoba s pseudonymem Mylothary někdy slyšela zpívat (což tak nějak
předpokládám) pak nechápu, že nemá dost sebekritiky říct si, že tahle cesta je
slepá. Deklamace, naprosto monotónní přednes slaboduchých textů („na jinou
planetu najmem si raketu“), frázování hodně v křeči, dokonce na mnoha místech
není ani rozumnět, což v případě kapely, která zpívá česky a melodicky není
dobré. Další nedostatek vidím v neúnosné délce písní (v průměru 5 minut, ale
taky 6:35) na což, jak se mi zdá, nápady v jednotlivých skladbách nestačí.
Přitom třeba dvojka Při zemi by mohla s jiným zpěvem a po zkrácení, ořezání
monotónních pasáží být vyloženě hitovkou v duchu třeba skvělých His Another Fall.
Snad vyznívá tahle recenze až moc kriticky, ale abych pravdu řekl, byl jsem dost
rozladěný, že mám recenzovat promo, které by snad mělo kapele sloužit pro
vnitřní účely. Pokud máte zájem o další info, či eventuelně o rcd, nabízím:
http://asistart.webpark.cz anebo asistar_t@centrum.cz .
ASISTAR_T Dívky z kraje u Gondaru
(promo demo 2003)
Tohle
seskupení se zvláštním jménem, na nás útočí se svým prvním čtyřpísňovým demosem
„Dívky z kraje Gondaru“ (songy - Zahrada, Při zemi, Kratochvíle, Dafnida). Sami
sebe označují za noise/rock, což je velice svérázné spojení. Docela by mě
zajímalo, proč se vlastně chlapi ohání slovem noise. Ten já si představuji
diametrálně odlišně. Já bych to spíš označil za alternativ rock nebo jakýsi
postpunkový rock. Tříčlenná kapela s klasickým obsazením (kytara + zpěv, basa,
bicí ) se prezentuje českými texty, což je jednoznačné plus. Na rovinu -
anglicky by mě to asi tolik nebavilo. Texty jsou řekněme zvláštní, spíš
náladové. Snaží se dokreslit atmosféru a vložit do hudby pocit. Zdá se mi, že
některé pasáže se v poměrně dlouhých (4-6 minut) kompozicích hodně opakují. Taky
bych snesl výraznějšího zpěváka, ale takhle to zase nutí posluchače se více
soustředit. Všechny tyhle záležitosti bych ale odhadoval na schválnost ze strany
ASISTAR_T-u. Takže vlastně to nelze považovat za výtku. Lehce noisové mi připadá
zpracování obalu - ale ta oranžová se mi líbí (vlastně je to něco ± ve stylu
Rinsing Stage zinu). Demáč na mě celkově dýchá takovou tou poctivou „garážovou
prací“ - myšleno v dobrém. Snahu o nevšednost ale připočtěme k plusům tohohle
kotouče....uvidíme, kam se ASISTAR_T vyvinou dále....
ASISTAR_T Dívky z kraje u Gondaru
´03/CD-R vlastní nákl. -ČR-
Tohle
CD mi došlo na posl. chvilku od přítele Beeryho Březiny (ex Rinsing Stage ´zine).
Franta je znám jako človíček hudbou posedlý, např. pomáhá dalším "sušičákům"
Mortifilia, píše do Metal Breath, do regionálního tisku (kde má svou rubriku..)
a já nevím co ještě.. Ale k nahrávce - věděl jsem, a Frantovi jsem dával to
avízo, že kapela Asistar_t nebude zrovna má parketa..., ale Fera chtěl stůj co
stůj, abych něco napsal.... Již styl - "noise/rock" je jistě netradiční spojení
a asi málokdo si pod tím dovede představit něco víc konkrétnějšího.. Na CD jsou
4 věci (v jazyce českém) a i tady nutno uznat, že je to materiál (na metal.
scénu jistě) netradiční.. No, osobně bych to spíše zaškatulkoval do nějakýho
alternativního rocku, nebo do alternativní scény vůbec. Čím dál víc nahrávku
poslouchám, tím víc si nějak říkám, že ji nejsem schopen objektivně posoudit..
Ne že by se mě vyloženě nelíbila, ale sám jsem se nikdy nepovažoval za
rockera.., ani za znalce oné alternativy. Zkrátka - pro mne je toto oříšek.. Pro
mne se tak stala "nejstravitelnější" skladba č. 2 "Při zemi..", jejíž jednoduchý
refrén "..ticho léčí" mě opravdu zaujal (dá se říct, že píseň s hitovými
ambicemi..). Jinak si opravdu myslím (a to bude asi objektívní dojem), že
nahrávka není zrovna určena pro metalové posluchačstvo, pro ortodoxní už vůbec
(!), ač tím nikoho nechci jistě dopředu odrazovat.. (ba naopak - Ferovi bych to
přál! ...mimoch. - drtí zde basu). Jak naznačuji - ambice tu jsou, zajímavé to
taky je.., jen já se prostě pohybuji ve zcela jiných vodách...
Noise rock není právě pravidelným hostem na těchto
stránkách - on ostatně není běžným zjevem ani v českých luzích a hájích. Celkem
by mě zajímalo, kolik kapel podobnou muziku v tuzemsku tvoří... Tahle hudba není
opravdu určená všem a sotva se někdy bude vyhřívat na výsluní posluchačské
přízně - takže jedno už víme jistě: ASISTAR_T není určitě žádná trendová kapela!
Otázka tedy zní, nakolik umí pracovat s minimalistickými postupy, jimiž si
vytyčili cestu svého hudebního světonázoru... Troufám si říci, že celkem
solidně. Zejména pokud přihlédneme k tomu, že jde o debut. Místy mi nesedí
trochu nejistý vokál, ale to může být i tím, že se mi moc nezamlouvá jeho barva.
Když tohle pominu, pořád mi ještě zůstane neodbytný pocit, že jsou první dvě
skladby zřetelně lepší, než druhé dvě. Že by se už výrazové prostředky
vyčerpaly? Nevím. Budu doufat, že nikoliv.
Sušická trojice ASISTAR_T, ve které mj. působí
Beery (ex-Rinsing Stage fanzine), si zakládá na neurovnanosti. Čtveřice skladeb
nevykazuje žádnou pospolitost. Spíše se zdá, že si kapela libuje v rozkládání
hudebních motivů než v jejich postupném slepování. Na nechutný a nevýživný
recept a lá pejsek s kočičkou ovšem zapomeňte. Písně ASISTAR_T pouze připouští
různé interpretace. Ale odvážnému štěstí přeje, tak proč ne. V podstatě jde o
rockovou muziku bez pravidel, kde se rychlost zdaleka neprojevuje jako závan
psychedelie. Kapela se nevznáší v oblacích, ani nekouká ke hvězdám, ale o to
více „hraje srdcem“. Rozhodně se nešetřilo na „dirty rhythmes“ a zároveň se
pořádně utáhl kohoutek s načančanými melodiemi. Neproteče ani kapka. České texty
korespondují s nevýrazným přednesem (nebo zpěvem?), který často ujíždí mimo
realitu a hledá se v zemi nikoho. ASISTAR_T mají směr. Teď ještě najít cíl.
Vhodné pro blouznivce (v dobrém slova smyslu), kterým nechutnají mléčné poháry
pop-rockových formací tuzemské provenience.
Po pravdě řečeno jsem se těšil až uslyším tuhle
kapelu živě nebo aspoň ze záznamu. Když mi ale nahrávka přišla, nevydržel jsem
ji poslouchat až do konce. Podle škatulky noise rock a vzhledem k tomu, že Beery
byl jeden z mála zinařů, který nahrávky NAPALMED vydržel do konce a ještě
recenze vyzněla kladně, čekal jsem při prvním poslechu bandu hlučnějšího ražení
a CD jsem na dlouho odložil.
Když se podruhé Dívky z kraje u Gondaru roztočily v přehrávači, už mě žádné
překvapení nečekalo. Zezačátku mi způsob vyjadřování kapely připadal
minimalistický, při druhé skladbě je už ale vše v pořádku. Indie kytarovka
postavená na harmonii a přímém rytmu s naléhavým zpěvem. Nevím, jestli to mám
vůbec psát, ale kluci hrají s bicím automatem. Ten má na nahrávce zvuk
akustických bicích, jaký by jim mohla spousta živých bubeníků závidět. Navíc
umožňuje kapele použít ke gradaci podlazených činelů a podobných perkusí, které
CD ozvláštňují a činí jej stylově hůře zařaditelným. Hlavní pro automat ale je,
že z nahrávky nevyčnívá, zní přirozeně a nebýt všetečných hudebních kritiků,
většina posluchačů by si jej ani nevšimla. Sakra, chtěl jsem ten automat přejít
jen jednou větou, a dávám mu větší a větší prostor. ...a dělám přesně to, co mi
připadalo v recenzích na mou kapelu jako odvádění zájmu čtenáře od důležitějších
aspektů hudby. Tak teď je třeba říct aspoň něco k ostatním nástrojům.
...třeba... ...třeba zase zpět k automatu:-) - stejně jako on, nevyčnívá z
nahrávky ani basa - ba co hůře, vyjma pasáží na strunách G a D je v nahrávce jen
slabě patrna. Zvuk kytar by vyzněl lépe s jiným aparátem - asi ne tak britským -
nebo alespoň méně zkreslený, ale to je jen můj názor. Ještě by možná pomohlo,
připravit si pro další nahrávku důkladněji aranže pro druhou kytaru - zde vidím
asi největší prostor pro další zdokonalování. Tandem bicí (nepíšu automat, abych
ho už nepřipomínal), basa, kytara zní kompaktně a z celkové mixu chvílemi
vyčnívá zpěv. Ten mohl být ve studiu trochu lépe ošetřen i se zachováním jeho
expresivity.
Přes všechno, co jako hnidopich píšu, se mi zvuk na první nahrávku jeví
povedeným a dobrým odrazovým můstkem pro další návštěvy studia. A co se týká
hudby, nakonec mě ASISTAR_T nadchli a cesta, kterou se vydali není rozhodně
vyšlapanou. Doufám, že jejich demo CD-R „Dívky z kraje u Gondaru“ je pro ně
závazkem do budoucna, a že hudbě, jakou na něm produkují zůstanou věrni - i za
cenu těžšího hledání posluchače.
Věděl jsem, že Beery po ukončení vydávání skvělého
zinu RINSING STAGE nebude stagnovat. To, že hraje na basu, jsem se také
doslechl, ale že se realizuje v sušické kapele ASISTAR_T, toť pro mne novinka.
Nyní mám před sebou 4-skladbové demo CD, opatřené popelářskou barvou, strohými
informacemi a UG zvukem z volyňského Hellsoundu. I když je pravdou, že
hellsoundí zvuk ASISTAR_T spíše pomohl, protože jejich noise rock (pěknou
škatulku si kluci dali) více vynikne. To jsou paradoxy, co? Pokud jde o škatuli,
tak s tím noise je to trochu přitažené za vlasy, protože tolik zvukových
kakofonií tam není, spíše standartní zvuky, co vyloudí programming, tímto
zdravím bicmena Roryho... ha, ha. Osobně bych hudbu ASISTAR_T nazval divno-rockem,
protože jejich pohled na stavbu skladeb a obráběbí zvukových kompozic je do své
míry originální, neboť marně pátrám v mysli, jestli znám podobně znějící spolek.
Asi určitě existuje, ale přeci jen mám v této oblasti zploštěné obzory, to víte,
metlouš, grrrr. Skvělé jsou české texty, které i díky jasnému přednesu (sorry,
ale zpěv je dle mne dost nevýrazný a někdy bych to ani jako zpěv nenazval) a
poněkud minimalistické hudební složce pěkně vyniknou. Jinak se zpěvem se váže i
další paradox. Čím víc mne v některých pasážích "zpěv" irituje, tím víc mi
zůstává v kebuli. Asi nechtěný efekt noise rocku. Jinak "Dívky..." táhne
především kytara, kterou v pozadí probublává v pohodě nahraná basa. Jako celek
se mi to líbí. Působí zde efekt něčeho zřídka slyšeného. A asi právě proto jsem
zvědav, jak bude vypadat další počin kapely. Pokud by to bylo opět ve stejné
koleji, mám strach, že už tolik nadšení nevyvolá. Alespoň ne u mne.
K mnoha nahrávkám skupin přistupuji s
neočekáváním, ovšem u sušické dvoučlenné partičky ASISTAR_T a jejich prvotní
studiové demo nahrávky tomu bylo přesně naopak. Po několika osobních
zkušenostech s živou prezentací, jsem byl natěšen na něco navíc, něco jiného,
mírně obohacujícího. Snad oba živé muzikanty (kytara a zpěv + baskytara) svazuje
solidně zpracovaný podklad automatu, ovšem mnohé atributy napovídají, že jejich
kompozice se nacházejí ve finální podobě. Basa svým užitečně strohým frázováním
i čistým zvukem jen a pouze decentně podporuje o třídu výživnější hraní
kytarové. I to na mě však působí ještě dosti miloučce.
Stavba písní, postupy, strukturizace, aranžmá a zejména texty jsou pěkné, co mě
ale strašně nebaví je délka písní, výraz zpěvu, monotónnost, nekonečné
opakování. Všechna tato slova mohou vyznívat rozporuplně, ale nemohu jinak.
Nevím budou-li se chlapci časem posouvat dále (jinam?). Pokud snad ano,
doporučoval bych zachovat veškeré prvky jejich dozajista originální tvorby a ve
velkém přidat nové živly erupce, tornáda nebo zemětřesení. Dozajista by tento
element ukázal nakolik pevně drží duo skladatelské opratě ve svých rukách a co
po intenzivním průvanu zbyde. Má tím živlem být pohled odjinud (producent), nový
prvek do nevyřešené chemické rovnice (další spoluhráč) nebo cokoliv jiného
(efekty, přístup, ...)??? Skutečně nevím!?
+ / texty, pracovitost, talent
- / nekonečno, výraz zpěvu (či snad zpěv samotný?)
ASISTAR_T Dívky z kraje u
Gondaru
vlastní náklad, 21:30
Domácí
výrůstek Asistar_t přináší na své debutové ochutnávce velmi osobitou hudbu,
jejíž smysluplný poslech vyžaduje především mysl připravenou nejenom poslouchat,
ale hlavně naslouchat. Kladný vztah k rockové, resp. ke kytarové hudbě je ovšem
samozřejmostí. Sama kapela považuje svou hudbu za noise rock. S tím bych si
dovolil nesouhlasit, neboť z nosiče nezaznívá žádný otravný hluk, nýbrž pouze
zajímavé harmonické postupy, velice solidní rytmický základ a hlas zpěváka, jenž
evidentně věří tomu, o čem zpívá. Citlivé vnímání okolí našlo svůj odraz ve
vnitřních prožitcích, jež prostřednictvím hudby prosakují zase ven a oslovují
spřízněné duše k cestě… třeba “na jinou planetu”, jak přesvědčivě zpívá zpěvák a
kytarista Mylothary v ekologické skladbě Při zemi. Přesně tak jednoduchá řešení,
jako třeba (slovy refrénu) “pronajmutí rakety k cestě na jinou planetu”, znějí
neskutečně a svou nesmyslností varují. Možná jsem se v interpretaci zmýlil. Co
třeba tahle? Pokud jsme donuceni žít při zemi, jsme spoutáni konvencemi a
falešnými tradicemi. Symbolický únik spočívající v “pronajmutí rakety k cestě na
jinou planetu”? Proč ne? V obou případech je zoufalství přímo hmatatelné. Mám-li
se vyjádřit k hudební náplni alba obecněji, konstatuji bez jakékoliv jízlivosti,
že Asistar_t hrají intelektuální a totálně nekomerční rock, jehož kvality
nejspíše ocení vždy jen několik desítek známých, kteří budou klukům, ať už ve
zkušebně nebo v klubu, klepat na rameno a říkat jim přitom, jak jsou dobří. Rád
bych se mýlil. Asistar_t si však vybrali sami. Můžu jen uzavřít, že v případě
aktuálního dema Dívky z kraje u Gondaru se nejedná o žádný rozpačitý “asi
start”, ale o regulérní a nadějný začátek. Kdyby kapela někdy v budoucnu
přemýšlela o svém dalším směřování, doporučuji vsadit na písničkový a více
přístupnější materiál. I na recenzovaném demu se totiž už nalézají momenty,
jejichž obětování na oltář “intošského” undergroundu považuji jednoduše za
přepych.
Dva roky jestvující sušická noiserocková formace
Asistar_t má před sebou hromadu práce. Na mou věru. Její know-how je triviální.
Kytara vespod zurčí nějaký postup, v podstatě se jedná jenom o nahodilé střídání
několika akordů, bicí de facto neexistují a baskytara zůstala pouze přáním,
protože na nahrávce nehraje vůbec žádnou roli. Katastrofální jsou pak zpěvy. Ve
skupině se střídají, ale intonační přesnost neříká nikomu nic. Neskryjí ji za
termín noise rock, ačkoliv škoda, že to nelze. Výsledkem je divoký nepřehledný
mix, jehož záměrem je dokázat si, že cédéčko existuje a kapela také. Materiál je
ovšem první nebo druhou zkouškou žákovské skupiny, která se rozhodla, že bude
crazy. Anebo noise, však on ji někdo ten proud vypne.
Sušická formace označuje svoje počínání jako noise
rock. Co si pod tím lze představit? Návaznost na nejlepší tradice tzv. české
alternativní scény, až překvapivě funkčně spojenou s podněty minimalismu,
nezávislého kytarového rocku a emo hardcoru. Posluchačsky náročná, leč nesporně
podnětná produkce se zajímavými, těžko uchopitelnými abstraktními texty může
připomenout třeba některé spolky z okruhu pražského indie/HC labelu Silver
Rocket, ale stejně tak je podle mne schopna oslovit (a zaujmout) třeba
návštěvníky na přehlídkách typu Alternativa nebo Boskovice. Asistar_t rovná se
vydatné sousto pro ty, kteří v rockové muzice hledají nevšednost a
nejednoznačnost.
ASISTAR_T Dívky z kraje u
Gondaru
promo demo 2003 - samovydání
Máme tady novou kapelku s podivným jménem ASISTAR_T
z města sirek - Sušice. Celé osazení kapelky tvoří dva lidé, neboť bubeník je
umělý tedy automat. Na zvuku bicích je to znát, ale programátor se nevydal
směrem udělat z něj živého bubeníka a to byla jednoznačně správná volba. Pro
noise/rock a trochu hard core styl ASISTAR_Tu je to jen dobře. Dovolím si
tvrdit, že živý bicmen by takto nehrál navíc je zde spousta noise efektů a
dohromady vše vytváří něco, co jen tak neslyšíte. Co se týče zvuku kytary je
často používána bez zkreslení ovšem v tvrdších pasážích se dokáže řádně
připomenout. Jinak nahrávka je plná kytarových aranží a proto nenudí. Ke zvuku
basy nic také nemám prostě sedí. Extrémní basová sóla nečekejte, ale v
pozadí je krásně slyšet, jak doplňuje hlavní kytarovou linku. Musím ještě zmínit
texty, které jsou psané v češtině, což vůbec není na škodu. Mají hlavu a patu
žádné bezhlavé plkání, aby bylo co zpívat. Zpěv je čistý a v energičtějších
pasážích mírně nařvaný. O dobrý zvuk se postaralo jihočeské Hellsound studio v
čele s Honzou Kapákem. Co dodat? Těším se na živý koncert!
Asistar_t se snaží o progresivní
podobnu současného noise-guitar rocku. Aktuální deska zachycuje jedno z
vývojových stádií formace. Pokud se nerozpadne, což po sedmi letech práce patrně
nehrozí, mohlo by časem jít o skutečně zajímavý soubor a tato deska pak bude
cennou relikvií z cesty za vlastním výrazem.
Asistar_t offers 4 tracks of a
blend between alternative rock and post-rock, sounding melodious and with
dissonant riffs; this is like Sonic Youth, Fugazi and Talking Heads put together.
Pro mě divné CD. Disharmonie
působí zajímavě pouze místy. Pokud je bez přestávky vrstvena po celou dobu,
ztrácí moment překvapení. Zpěvákův hlas je z mého pohledu telecí a nemám rád
tenhle typ výrazu. V dnešní době je tenhle typ muziky neprodejný. Může být
zajímavý pouze pro pár nadšenců a kapelu. Skladebně ke konci příliš stejné. Celá
kapela by musela zapracovat na formě a upravit výraz do větší srozumitelnosti. Z
mého pohledu to nepůsobí příliš originálně, spíše začátečnicky s problémem
napojení jednotlivých pasáží. Píšu naprosto upřímně, pocitově. Makejte na sobě.
Nebudu předstírat, že není co
zlepšovat. Je to ještě trochu nesehrané, ale to se vyladí během let hraní, to se
nemusíš bát. Líbí se mi, že se snažíte hrát originální muziku, která se ničemu
příliš nepodobá. Na druhou stranu s tím budete mít větší potíže prorazit, to Ti
můžu říct z vlastní zkušenosti. Kytara tam hraje občas zajímavé věci, oproti
tomu zpěv je dost nevýrazný, jakoby se zpěvák bál do toho "opřít" - ale to se
spraví časem a navíc to může být tím, že není zvyklý zpívat ve studiu, do
sluchátek. Já měl zpočátku stejný problém. Občas hrajete rytmicky složitě, což
je zajímavý, ale muzika ztrácí na přímočarosti. Každopádně jsem zvědav, až Vás
uslyším na živo - to může být celý úplně jiný. U mladejch kapel je to běžný,
zvlášť když nahrávka není příliš dobrá. Víc Ti řeknu v Sušici, až Vás uslyším.
Každopádně je mi sympatický, že nikoho nekopírujete a za pár let, až se
vyhrajete, můžete uzrát v zajímavou kapelu. Doufám, že Tě moje řeči příliš
nezprudily (snažil jsem se to říct upřímně), ale spíš povzbudily. Hlavní je, že
máte nápady - a to je dobře. Myslím si, že naživo budete znít dvakrát líp než z
nahrávky.
Muzika
dobrý, má to atmošku a tak trochu weird feeling. Abych se přiznal, tak to je
slibnější než jsem čekal. Ale měli byste si sehnat zpěváka, chápu že k tomuhle
žánru takovejhle projev celkem pasuje, ale přijde mi to totálně bez charisma,
asi jako kdybych tam něco tragédil já. Podle mě by to se slušným vokálem šlo o
třídu vejš.
Po více než deseti letech se
otevřely dveře rábského kulturního domu, aby se zde odehrál rockový koncert.
První a jistě ne poslední ročník Ruinfestu, který zorganizovala hrstka místních
nadšenců, proběhl v sobotu 18. března 2006.
První na pódium naběhla mladá hip-hopová partička S.R.S. ze Sušice. Ačkoli se
považuji za hip-hopového neznaboha, byl jsem příjemně překvapen. Dobré
frázování, souhra a improvizační schopnosti patřily k devizám S.R.S. Naneštěstí
po třiceti pěti minutách už jejich vystoupení sklouzávalo lehce do stereotypu,
ale i tak bych kapele zvedl palec nahoru. O
páté nastoupili ASISTAR_T, které jsem měl poprvé možnost slyšet i se zpěvačkou.
Jejich výkon byl energičtější než kdykoliv předtím a nakonec došlo i na
odhazování svršků. Hudba kapely pro mě byla něčím, co bych nazval „pozitivní
depresí“. Nálady se střídaly a většinou pracovaly obě najednou; radost i smutek,
bílá s černou v podivné symbióze. [-Řepa-]
Ze jména ZÁKAZ UVOLNĚNÍ se vyloupla tradiční punkrocková kapela (takto z
Blatné), které sice nebylo moc rozumět, ovšem vzhledem k přímočarému stylu šlo
lehce hledat i ve špatném zvuku. Hrstka akordů a projev ruku v ruce s
příslušnými texty byly samozřejmě jedním velkým klišé. Tím však nekritizuji,
pouze nastiňuji. Vlažný ohlas a přibývající tanečníci vytvořili vzhledem k
uvedenému (a časné hodině) ještě slušnou atmosféru.
Praotcové Ruinfestu se jmenují JAK 100HO VEN?, pocházejí samozřejmě z Rabí a po
necelých třech letech existence poprvé vystoupili před domácím publikem. A tímto
koncertem mi potvrdili, že se cítí jistě lépe na pódiích sálů než klubů.
Publikum jako kdyby tomu dalo za pravdu, reagujíce lépe na jednodušší bigbítovky,
než zajímavější songy s punkovými prvky a temným frázováním. [-FBB-]
Záhy nastupující SLAX zpestřili koncert hostujícím houslistou z Orchestry, což
jejich hudbu zajímavě osvěžilo. Bohužel již méně osvěžující byl zvuk kapely.
První polovina skladeb (samozřejmě ne vinou muzikantů) tvořila hlukovou stěnu,
ze které nejvíce vyčnívaly bicí a zpěv, ale postupem času se vše zlepšilo. Slax
nelze opravdu nic vytknout. Instrumentální výkon skupiny byl naprosto suverénní,
nasazení maximální, ale i tak to pro mne bylo málo na to, aby mě jejich hudba
vtáhla do sebe, pohltila a nepotřebného vyvrhla po jejich setu zpět mezi
normální smrtelníky.
ORCHESTRA se - minimálně kvůli nižšímu počtu členů - honosila, dle mého názoru,
nejlepším zvukem Ruinfestu. Instrumentální duo s velmi neobvyklým nástrojovým
obsazením (housle, bicí) dokázalo zaujmout další posluchače a ti, kteří už
kapelu znali z dřívějších vystoupení, si jejich skladby nerušeně užívali.
První z headlinerů festivalu - sušická MORTIFILIA - nastoupil se záskokem za
svého stálého baskytaristu (Standu Makrlíka vystřídal na půl roku Jan Kapák –
pozn. –fbb-). Neznalému oku tato skutečnost jistě unikla, protože na výkon
kapely neměla sebemenší vliv. Množství rytmických breaků, sehranost,
skladatelská vyzrálost a profesionalita sršely z jejich výkonu do všech směrů a
mě nakonec nezbývalo než Mortifilii pomyslně korunovat na trůn tohoto festivalu.
Jediný zahraniční host, SKAKALAK z Německa, byl zároveň hlavní hvězdou sobotního
večera. Dvanáctičlenný ska orchestr si už po pár tónech dělal s publikem co se
mu zamanulo a ovládal lidi jako maňáskové divadlo. Pod pódiem se vlnila masa těl
a na pódiu se odehrávala velkolepá show, při níž si zazpívala i většina týmu,
který akci pořádal... Pro většinu návštěvníků dokonalá tečka za festivalem, leč
já osobně jsem zažil už i lepší vystoupení této nesmírně sehrané a živelné
party.
Závěrem bych dodal pár slov k chodu festivalu. První ročník Ruinfestu se,
nejspíše díky nízké ceně vstupného a včasné a masivní propagaci, stal druhým
nejnavštěvovanějším festivalem na Sušicku. Návštěvnost byla něco přes 400 lidí,
přičemž přesné číslo nelze zjistit, protože po ukončení výběru vstupného stále
ještě přicházeli další návštěvníci. Kapelám se údajně hrálo dobře a nevím,
způsobila-li to na běžné poměry nebývalá velikost pódia, ale většina skupin mi
přišla více v pohybu než obvykle, a tak se pozorovatel opravdu nenudil.
Zvuk první poloviny kapel nebyl zrovna nejčistější. Část zavinila špatná
akustika sálu (co byste také mohli očekávat od kulturáku stavěného za
komunistické éry naší vlasti) a zbytek měla na starosti zbytečně vysoká
hlasitost v sále, takže pro hluk nebylo slyšet hudbu.
Další výtku bych měl k jedinému sponzorovi. Losování cen bylo vtipné tak prvních
deset minut a pak už se neustálé předávání různého harampádí a bublifuků stalo
trapným. Po půlhodině, která mohla být využita mnohem lepším způsobem, bylo vše
završeno skopnutím hlavní výhry (dětského kočárku) z jeviště na dvě dívky, které
si právě pro cenu přicházely. Akce se obešla bez násilných incidentů a drtivá
většina účastníků se chovala k ostatním slušně a ohleduplně a všichni tu bez
sebemenších problémů existovali bok po boku. Doufám jen, že příští ročník bude
minimálně stejně vydařený jako ten letošní. [-Řepa-]
Nový lokální festival Ruinfest se skvěle vydařil co do návštěvnosti, ale zároveň
naprosto nepodařil co do ozvučení vystupujících skupin.
Na akci dorazilo již uvedených více než 400 návštěvníků, což můžeme v místní
zeměpisné šířce považovat za opravdu velký zázrak, ovšem zklamáním bylo
nedůstojné zvukové prostředí i ošetření účinkujících, dané především - v tomto
směru - naprosto nevyhovujícím prostorem. [-FBB-]
Druhé semifinálové kolo Múzy bylo
plné překvapení. Při vstupu do Lampy člověka zarazil nejprve nevelký počet
návštěvníků, obzvlášť ve srovnání s minulým punkovým kolem. K tomu nám bylo
oznámeno, že namísto původních šesti kapel vystoupí pouhé tři. Kapely Hellium,
Horká kaše a Madness se bohužel z rozličných důvodů nemohly dostavit. Protože
první vystoupení mělo začít až o půl deváté, odebrali jsme se prozatím na
zdravotní procházku do Modré.
Jako první se lehce po půl deváté představili plzenští THE SOLITUDES, sami sebe
klasifikující jako sweet-retro beat. Pomineme-li určitá rytmická a pěvecká
zakolísání, mohli bychom si tuto kapelku snad představit v nějaké jazzové
kavárně. Zde však neměla velkou šanci bodovat, hlavně pak u publika, které bylo
většinově naladěno pro třetí kapelu v pořadí. Sporý potlesk byl této skutečnosti
nejlepším důkazem. Celé vystoupení už pak jen korunovalo průvodní slovo
zpěvačky. Například když po absolutně utahaném songu prohlásila: „Tak a teď si
dáme něco pomalého!“, nezdrželo se rýpavých poznámek ani jinak laxní publikum.
Celkově by se dalo o The Solitudes říci: Neurazí, neosloví. Naše hodnocení: 2 /
10. Po
přestávce se na pódium postavili ASISTAR_T ze Sušice. Během zvukové zkoušky
hrajících členů se zdálo, že by se tato kapela mohla stát prvním příjemným
zpestřením večera. Bohužel došlo k naplnění přísloví Nechval dne před večerem, a
to v okamžiku, kdy se projevila zpěvačka. Ne že by zpívala falešně, ovšem její
hlasová poloha nebyla zrovna z nejpříjemnějších. Na tomto se shodla i větší část
obecenstva. Nutno dodat, že mě mile překvapil bubeník a baskytarista. Celkový
dojem rozhodně lepší než z prvních účinkujících. Dokonce i diváci se začali
probouzet z letargie. Naše hodnocení: 4 / 10.
Jak se ukázalo, první i druhá skupina se ocitla v nerovném souboji dvou koní
proti rozjetému tanku jménem NUCLEON. Na podium naběhla pětice metalistů a v
záři pyrotechnických efektů se dala do svého vystoupení. Tato plzeňská partička
během následující dvacetiminutovky absolutně strhla publikum, které se jí za
každou z písniček odměnilo bouřlivým potleskem. Tuhle kapelu bych klidně s chutí
navštívil i někdy příště… Poslední píseň Rytíř Nucleon se pak zvrhla v nezřízené
pogo. Na konci bubeník odhodil do davu paličku, kterou jednomu z nadšených fandů
po vyhlášení výsledků každý člen kapely podepsal… Stručně řečeno, kvůli Nucleonu
nakonec člověk nelitoval, že i přes poloviční účast kapel zaplatil plné vstupné…
Naše hodnocení: 8 / 10.
Po odmlčení třetí skupiny porota sečetla výsledky diváckého hlasování a sama se
usnesla na vítězi. Nestává se pokaždé, že by se diváci shodli na vítězi s
porotci, dnes však asi nebylo co řešit. A tak obě kategorie vyhráli metaloví
Nucleon a postoupili jak do hlavního, tak i diváckého finále.
1. ročník mini festivalu sušických
rockových kapel proběhl v "pouťovou" sobotu 3. 9. 2005 na říčním ostrově Santos.
Počasí se i při tomto festivalu rozhodlo pozlobit příchozí i pořadatele, a tak
bylo během celé produkce zataženo a sychravo.
Prvním zklamáním byla absence hned úvodní kapely, na kterou nás lákal povedený
plakát. Takže Tenkej led ze zdravotních důvodů jednoho z členů nevystoupil.
Jako další z pořadí zahráli pro minimální publikum mladíci C.N.S.. Pánové
přehráli svůj set pop - rocku bez většího nasazení, přesto ukázali jakým směrem
se chtějí ubírat - oproti minulým vystoupením ubrali cover verzí a vsadili více
na vlastní repertoár, který po budoucím sehrání může být odpočinkovou hudbou pro
širší posluchačskou základnu. To vše ale ukáže čas - toto vystoupení bylo
alespoň pro mne téměř bez života a korespondovalo tak s nevalným počasím i
návštěvností začátku koncertu.
Jako další se představila skupina kolem Jaroslava Švelcha - ARMY OF LUPINUS.
Teprve čtvrtý koncert této party lidí ukázal, že stoner rock má pevné zastoupení
i v šumavských lesích a hájích (a co teprve luzích - pozn. Berry). Povedenému
vokálnímu výkonu zpěváka bych vytknul snad jen to, že mu v uvádění skladeb
nebylo vůbec rozumět, ovšem v samostatných písních vyslovoval a intonoval více
než dobře. I tato část koncertu byla odehrána v podstatě pro hrstku účastníků,
což byla škoda, protože se jednalo - alespoň dle mého názoru - o úspěšné
představení. Vystoupení
tria ASISTAR_T bylo dle očekávání postavené především na alternativní
undergroundové náladě. Masivní kytarové stěny podpořené novým bubeníkem a
bublající baskytara byly ovšem pro většinu posluchačů jaksi vzdálené. Je jasné,
že kapela téměř nepodléhá žádným trendům, a tak ji můžeme zařadit do sušických
rockových jistot. Přesto by zřejmě neškodilo posílit post zpěváka, který by
celou produkci přiměřeně zjemnil?!
O to, že sušická rocková pouť nebyla pouze sušická, se postarali JAK 100HO VEN?.
Rábští hudebníci se již dočkali i bouřlivějšího přijetí. Po počátečních
technických problémech, kdy se na pódiu pánové neslyšeli, se vše obrátilo k
lepšímu. Posluchači se dobře bavili, kapela hrála s grácií, ale její čas na
pódiu plynul neúprosně. Z časových důvodů nemohli - i přes velký ohlas - přidat
žádnou skladbu.
Kdo si myslel, že v kapele GENTLEMAN´S BAND ve složení Václav Krčmář - el.
kytara a zpěv (ex-Černý světlo), Tomáš Baierl - el. kytara, Luboš Frančík - bicí
a doprovodný zpěv (ex-Scythe M, Jsme listín.y.) a Martin Vlk - basová kytara (Holistix,
Orchestra,...) půjde o něco jiného než o blues rock, ten se zmýlil. Sušická
premiéra se skládala převážně z repertoáru dnes již klasiků světového blues jako
je Eric Clapton, Carlos Santana či ZZ Top, kterým zpěvák vtiskl česká slova.
Stranou nezůstalo ani lety prověřené blues "Černý světlo". Více méně nepůvodní,
přesto poctivě odehraná část festivalu, která oslovila i straší publikum, které
si našlo cestu na ostrov Santos.
Grungeová trojice HOLISTIX vystoupila - z důvodu zranění kytaristy a zpěváka
Jana Březiny - s posilou v podobě "zapůjčeného" kytaristy Tonyho Poláka. Ten se
se svou rolí narychlo nazkoušeného materiálu popral velice dobře a tak celý
vymezený čas příjemně plynul při originálním grungeovém duchu. Zajímavá pódiová
prezentace, kde zpívající kytarista hrál a pohupoval jakýmsi torzem kytary, jen
podtrhla gradující vystoupení. Nelze opomenout, že většina textů byla anglická,
avšak česky předvedené songy byly tím pravým vrcholem koncertu. Publikum se opět
dožadovalo přídavku, což svědčí o rostoucí popularitě tohoto tria.
Hardcoroví SLAX připravili pro své vystoupení převážně skladby ze svého
posledního dema "Hard Core Music For Beautiful People". Jejich vystoupení sršelo
energií a nenechalo posluchače jen tak se dívat. Fanoušků má tato formace
dlouhou řadu a tímto koncertem jistě získala i mnohé další.
Proud energie sršel stále větší silou především po rychlém příchodu skupiny
MORTIFILIA. Nástup byl tak rychlý, že moderátor Chuckie uvedl kapelu až při
druhé skladbě! František Knetl s ostatními servírovali jednu píseň za druhou a
celý parket si úplně podmanili. Jak se zdá, metalové podhoubí je v Sušici stále.
Oddaní fanoušci reagovali na každou píseň a Mortifilie si mohla vychutnávat
vydařený koncert. V repertoáru nechyběly ani skladby z připravované novinky "Redemption",
která by měla vyjít ve Španělsku v září tohoto roku.
Zakončení akce pro tentokrát připadlo experimentálnímu, instrumentálnímu duu
ORCHESTRA. Elektrické housle v kombinaci s bicí soustavou zněly na naší scénu
neotřele a novátorsky. Směsice rocku, metalu, vážné hudby a různých efektů
zaujala a dala další rozměr sušické scéně. Oba hudebníci si zvolili netradiční
spojení těchto žánrů a dokázali, že tato hudba dokáže oslovit mnohé posluchače.
Letošní první ročník Sušické rockové pouti byl zajímavým počinem místních
hudebníků a můžeme jen doufat, že nezůstane pouze u jediné akce, kterou pro své
publikum připravili.
Přehlídka většiny sušických kapel
začala za vlhkého počasí ve 14:30 vystoupením C.N.S. a nutno dodat, že ačkoli to
stále nebylo úplně ono, chlapci a dívka se předvedli zatím v nejlepší formě.
ARMY OF LUPINUS... nastoupili hned po nich a jejich set lze označit jako
standardně dobře odehraný a odzpívaný.
ASISTAR_T jsem viděl poprvé na
živo s bubeníkem a nový člen kapele více než prospěl. Jejich písně dostaly
řádnou injekci a konečně zněly dostatečně energicky, aby nebavily jen samotné
protagonisty.
JAK 100HO VEN? odstartovali v půl šesté. Změnili některé písně a přivezli si
dostatek příznivců, kteří se na ně, co se týče taneční podpory téměř vykašlali
(výjimku tvořili Zub a Kobylka – tímto děkujeme). Vyhrazená hodina uběhla
rychleji než se dalo čekat a tak se musela nejdelší píseň z playlistu vypustit.
I tak proběhlo celé vystoupení až na počáteční píseň k naší veliké spokojenosti.
Další na scénu přichází nová formace se starými tvářemi. GENTLEMAN´S band
hrající převážně osvědčené bluesové hymny od zaoceánských tvůrců. Koncert spíše
pro starší generaci, ale ne nutně pouze pro ně.
Grungeová trojice HOLISTIX byla kvůli zranění frontmana rozšířena o dnes již
stálého kytaristu Tondu Poláka a přehrála všechny své písně bezchybně a
energicky. Bohužel nevím, jestli tento pocit sdílí i někdo jiný než já, ale
jejich vystoupení se pro mne stávají méně a méně atraktivní. Je na vině snad až
příliš komplikovaný materiál nebo se jejich písně tak snadno oposlouchávají???
Vystoupení SLAX jsem neviděl celé, ale zdálo se, že se jednalo o další dobře
odehraný koncert s masivní podporou fanoušků.
Naproti tomu z MORTIFILIE jsem si uniknout nenechal ani minutu. Deathmetalová
sebranka, která jediná může ze sušických kapel hovořit o aspoň nějakém komerčním
úspěchu vytloukala ze svých příznivců duši celou hodinu svým setem precizních a
skladatelsky vytříbených kompozic a nikoho nenechala na pochybách o tom, že se
jedná o místní „jedničku“.
Celou parádu zakončovala ORCHESTRA svojí fůzí rocku a klasiky a dodala konci
festivalu úžasně tajemnou atmosféru.
Pouť navštívilo okolo 300 lidí, což je počet více než povzbudivý a díky nim bylo
na Santosu přátelské a příjemné ovzduší. Dojem z akce pokazil jen jeden z nich,
který ať úmyslně nebo pouhou neopatrností nalil pivo do odposlechu a připravil
tak zbytečně organizátory o 4500 Kč.
Další věc, která na mě zapůsobila nepříliš dobře byla dvě „náhodná“ pozvání na
pódium. Věty typu: „Neumí tady někdo repertoár Holistix na kytaru?“ a „Umí tady
někdo na tamburínu?“ mi připadaly neskutečně trapné. Proč nelze jednoduše danou
osobu pozvat na jeviště bez zbytečného „tyjátru“ okolo???
Ať tak i či onak naprosto převládají pozitivní dojmy z celé akce a nemůžu se už
dočkat dalšího ročníku.
Sušickou rockovou pouť otevřeli ve
14:30 C.N.S. svým na rozjezd vhodným, příjemným bigbítem. Vynechali-li by cover
verze, byl by jejich repertoár jistě přesvědčivější.
ARMY OF LUPINUS vlastním sólo plakátem zvoucím na svůj koncert naznačili, že
půjde o jejich poslední vystoupení. Se stávající vypůjčenou rytmikou z Jak 100ho
ven? to totiž nepůjde nastálo a náhradní není na obzoru. Zahráli velmi
přesvědčivě, k čemuž jim cover verze naopak dopomohly. V
ASISTAR_T jsem hrál ještě před časem na bicí, čili pouze ve zkratce. Veskrze svá
muzika prostá předělávek (vyjma svých vlastních) sklidila ohlas možná díky jasně
lepšímu a především živějšímu bubeníkovi, než jsem byl já osobně.
JAK 100HO VEN? byli jistě učesanější, ale rozhodně ne klidní. Standardně si
sebou přivezli třicet věrných fanoušků, ale zcela jistě nebavili jenom je.
GENTLEMAN´S BAND si zde střihli sušickou premiéru a určitě se neuvedli zle.
Celkem brilantní kytaristé za podpory v podstatě strohé rytmické sekce všechny
patřičně zklidnili, ovšem nikoliv uspali.
HOLISTIX rozšířili sestavu o druhého kytaristu a působili tím rozhodně živěji co
do pohybu a pódiové podívané.
SLAX trochu chřadnou. Sice do svého setu dali jako vždy vše, ovšem působili,
jako kdyby jim došlo, že bez fungujícího managementu vyšších met než hrát na
Santosu po 20. večerní nedosáhnou. Ovšem manager nepřichází, bohužel ani z
vlastních řad.
MORTIFILIA excelovala! Po pár letech jí bylo umožněno zahrát si v rodné Sušici a
hned pro několik stovek nadšených hlav. Publikum bylo v pohybu víc než na
leckterém death metalovém koncertě a bylo mu představeno kompletní debutové
album "Redemption", které by mělo být venku ještě v září tohoto roku.
Festival decentně uzavřela ORCHESTRA, alternativní duo od letošního roku
patřičně oživující sušickou rockovou scénu. Obecenstvo sice vychladlo, ale
značný ohlas definitivně utichl až po posledním songu, který zazněl čtvrt hodiny
před půlnocí.
Na závěr by nebylo na místě opomenout moderátora akce. Všech 9 skupin představil
vtipně, věcně a zodpovědně uvaděč Chuckie, který se sice, zvláště ke konci,
nevystříhal jistých nepřesností, avšak každopádně to s publikem uměl a byl
patřičně zapálený připravit každé kapele nažhavené publikum.
Po loňském ročníku poznamenaném
slabší návštěvou se pořadatelé nenechali odradit a uspořádali také letos v
Sušici festival. Proti loňsku ubylo rocku a vládl metal, což jsem spíše
přivítal, stejně jako mí tři spolucestující.
Začátek byl plánovaný na 14. hodinu a tak jsme s Davidem ze Strakonic vyrazili
lehce po jedný, v Dražejově naložili další dva metaložrouty a v pohodě vyrazili
směr Sušice. V Sušici jsem samozřejmě blbě odbočil, ale po krátké zajížďce jsme
se po mrzké cestičce dokodrcali až do areálku u Otavy. Obavy z návštěvnosti se
potvrdily, když kluci platili coby třetí až pátý příchozí ... Postupně ale přece
jen lidé přibývali a večer byl prostor takřka plný.
Úderem půl třetí zahájila akci klatovská začínající kapela STONE THERAPY. Prý to
byl jejich šestý koncert a bylo to hodně znát. Vázla souhra, z mladíků byla
cítit i nervozita a navíc repertoár postrádal silnější momenty. Ke kladům snad
můžu přičíst nečekané směrování bandu do old school vod black death metalu snad
podobnému staré Fata Morganě a hlavně závěrečnou skladbu převyšující zbytek
materiálu o hlavu, jejíž název jsem ale zapomněl. Kluci jsou ale mlaďoši a každý
nějak začínal, takže to chce hodně cvičit a nic si nedělat z kritik podobných
téhle :-). Jo, a malování na tvářích měli docela hezký :-). O
ASISTAR_T jsem věděl akorát to, že tam hraje jeden z letitých pisálků Franta
Březina (třeba Metal Breath, když ještě vycházel na papíru, nyní Sušický rockový
puls) a že by to měl být noise rock. Měl jsem trochu strach, aby to nebylo něco
pro uši Radka Kopela, ale byl jsem příjemně překvapenej. Pohodová rocková
muzika, výborně sehraní muzikanti a neméně kvalitní zpěv. Absenci druhé kytary
vyřešili pánové využitím basy jako rovnocenného nástroje a vystoupení se mi
líbilo.
O trochu delší pauzu se postarali bloudící EMPTY FEELING. Ti někde odbočili
blbějc než já a zajeli si pár kiláků. Tuhle kapelu z Františkových Lázní jsem
zatím neslyšel, ale zajímavostí už předem měl býti zpěv nikoli v nějakém
zprofanovém jazyku, ale ve španělštině. Ač tvrďárny úplně nemusím, EF mě
posadili na zadní část těla. Úderný a agresívní death metal, dobří
instrumentalisté a hlavně výtečný frontman rovná se výborný set.
Domácí SLAX se věnují hard coru a ač byli dobře sehraní a nic v jejich muzice
nebylo špatně, mě až tak nezaujali. Pravda, půlku jejich setu jsem prokecal s
Frantou z Asistaru, ale ani po zbytek jejich vystoupení mě to nebralo natolik,
abych se začal pídit po nějaké nahrávce.
Budějčáky PENTAGON jsem neviděl asi rok a za tu dobu se zase udála změna v
sestavě. Na postu kytaristy nestál šikula z Trais, ale slečna, mimochodem jediná
zástupkyně něžného pohlaví na pódiu za celý den a večer. Říkal jsem si, jestli
si nevzala moc velké sousto, ale od první skladby bylo po pochybnostech, protože
děvče hrálo bezvadně a mám dojem, že i větší podíl sól než zpívající kytarista a
náčelník kapely. Pentagon se mi líbil vždycky, nejinak v sobotu. Jejich
staroškolský melodický thrash postavený na základech, které vybudovala Metallica
a Megadeth, zabírá pořád, i když se mi zdá, že hrají stále stejné skladby.
MEGADETH REVIVAL následoval hned po Pentagon, aniž by došlo k pauze nebo
prostřídání hudebníků. Stejná parta totiž tvoří i tenhle projektík a přehrává
letité fláky legendární bandy kolem mistra Mustaina. Megadeth mají na kontě
pěknou řádku hitovek, takže bylo z čeho vybírat. A i když Megadeth nemám nějak
extra zmáknutý, většinu skladeb jsem znal a nutno pány a slečnu pochválit třeba
za pěkné provedení ultra dlouhého Hangaru.
Pak už přišel čas pořádajících osudem pronásledovaných PROMISES. Ti totiž po
vydání debutového alba furt dokola mění sestavu a shání nové členy po
odpadlících. Loni měli zpěvuli, ale kromě ní to zabalil i bicmen a letitý basák
Kličkin. A když se povedlo dát novou partu dohromady, uhnal si nový basák zánět
šlach nebo co a narychlo se jeho party naučil jakýsi Žabák (později se ukázalo,
že jinak Osoby?). K mikrofonu se po nějakém tom roku vrátil bývalý zpěvák Viktor
a za bubny usedl mladíček snad patnáctiletý. Promises zahráli dvě nové skladby a
několik starých fláků, které jsem dobře znal a pěkně si je zanotoval s kapelou.
Snad už jim sestava tentokrát vydrží a podaří se spáchat další nové věci a novou
nahrávku. Bicmen zdá se být příslibem pro budoucnost, tak nevidím problém.
Nejvíce jsem se těšil na ASMODEUS a nebyl jsem zklamán. Na Open Hellu měli přece
jen omezený čas, na sušické akci prostor snad dvojnásobný. A naložili s ním
výtečně. Začali staršími kusy z prvního alba Prosincová noc a postupně se
propracovali k skvělému poslednímu zářezu Sabat v Carnegie Hall. Tuhle desku
žeru (viz. recenze) a živé provedení za studiovým vůbec nezaostává, možná
dokonce naopak, protože zvuk kytar je silnější. Pánové sáhli i do nedávno
vydaného projektu A+ (taky výborné dílko, taky viz. recenze) a s varováním, že
více než jednu skladbu A+ by fanoušci neunesli, zahráli Svině na grilu. Fanoušci
by ale určitě snesli od téhle party cokoliv, protože po pódiem bylo celý Asmoset
plno a ohlas měli Klatováci jednoznačně největší, většina lidí znala všechny
songy zpaměti.
COWARD trochu doplatil na zvuk (hlavně kytary byly snad polovinu gigu nějaké
utopené), trochu na zařazení po Asmáčích. Lidí na place ubylo a ač se borci
snažili, mě z toho vyšlo takové nějaké nemastné neslané vystoupení. Postupem
času se zvuk vylepšil a Cowardi přecejen více roztopili pod death / thrash
metalovým kotlem.
Poslední se představili OSOBY?, cover parta, ve které jednu kytaru drží Venca (Promises),
druhou Petr (Mortifilia), basu již zmiňovaný Žabák a bicmen a zpěvák jsou nevím
odkud :-). Stejně jako loni zazněly hitovky AC/DC, Nickelback, Kurtizán z 25.
avenue, Rammstein - ten se moc nepovedl :-( a ještě nějakých jiných :-). Zahraný
to bylo dobře, zazpívaný taky, Venca přerval strunu, tak mu Michal briskně
půjčil svojí kytaru. Mě to moc nebavilo, Davida to nebavilo vůbec, dražejovský
blackers žrali aspoň to Ácédécé, zato jiní návštěvníci to brali a pařili o
stosedm, ale když udeřila jedna hodina popůlnoční, muselo se skončit, neboť
delší produkce by mohla znamenat potíže s úředníky nebo úřady nebo policajtama
nebo nevím kým a tak tenhle report končím se slovy, že letos to bylo lepší než
vloni a že se nám tam všem líbilo, klobásky že byly pěkně propečené, pivo
studené a levné, jenže já pil vodu, abych ty tři výtečníky dovezl domů ve
zdraví, což se podařilo, jinak byste teď těžko četli tenhle reportík.
Netradiční
prostory Cafe baru Alena byly v sobotu 04.06. večer svědkem vystoupení sušické
formace ASISTAR_T a táborských SOMEBODY RECALLED.
ASISTAR_T tento dvojkoncert
otevírali a bohužel zněli jako opravdoví předskokani. Garážový zvuk prostor baru
nebyl pro kluky tím pravým ořechovým. Na co má, probůh, Mylothary tak pěkný
aparát a kytaru, když mu to zní ještě hůře, než-li jeho stará Jolana a kombo za
dvaosm, se kterými dokázal udělat zvuk v Scythe M!? Zpěv byl naprosto nečitelný,
ale to lze přičíst prostoru a chybějícímu zpěvovému aparátu. Berry si to tam
poctivě oddupal a odbrnkal. Rory se mi tentokrát zdál nějaký "zakřiknutý".
Vystoupení nového člena, bubeníka Kennedyho, který přišel podpořit drajv kapely,
ještě nebylo úplně v "poho", ale songy s ním byly v tu ránu někde jinde. Dejme
tomu čas. Asistar_t mi zněli nejlépe na jejich prvním vystoupení v Podmoklech a
loni na Santosu. Zdá se to jen mě, nebo se z jejich písniček úplně vytratila
melodika, která byla pro některé starší skladby dosti typická? Nové věci mi díky
tomu znějí příliš cize a navíc dosti komplikovaně. S lepším zvukem to snad
zvládnu. :)
Naproti tomu SOMEBODY RECALLED předvedli to, čemu se říká tah na bránu. Zvuk,
před kterým jste neutekli, koncertní nasazení a o třídu přesvědčivější
muzikantský výkon, byly hlavní devízy tohoto táborského tria. Opět byl velmi
mizerný zpěv, ale přes tento handicap se Somebody Recalled přenesli bez větších
obtíží a nám přihlížejícím to bylo úplně u zadku. Za chvilku se v baru
pohupovalo úplně všechno. Velmi konkrétně zahrané bicí, slušný výkon a hlavně
projev baskytaristy a kytaristy snad všechny utvrdilo v tom, že kapely z Tábora
- ač občas na úkor zpěvů - instrumentálně nikdy nezklamou.
Byl to velmi osvěžující večírek. Díky.
Tak jsem se v sobotu 04. 06. večer
dostavil do Cafe Baru Alena na Sušickém náměstí, kde se k mému velkému
překvapení konal koncert místních ASISTAR_T a táborských SOMEBODY RECALLED. A
vůbec to nebylo špatné!
Prostor Cafe Baru vskutku nevídaný - místnost o velikosti koupelny, naplněná
kapelou a jejími nástroji slibovala zážitek nevšední. Inu, vmáčkl jsem se
dovnitř..
První vystoupili místní
ASISTAR_T. K mé radosti byli tentokrát lepší, než když jsem je slyšel naposled
(doposud měla jejich vystoupení spíše sestupnou tendenci). Svůj set mají
zvládnutý, místy dle mého názoru poněkud nudný, což je ovšem dáno, více než u
jiných kapel, osobním vkusem posluchače. Kapela se prezentuje jako alternativní
a undergroundová a já říkám ano. Je tomu tak. Jen možná občas je v tom podzemí
až příliš hluboko..
Neodpustím si kritiku zpěvů. V některých momentech jsem cítil zřetelné odkazy na
tvorbu Scythe M a tam to fungovalo. Jinak bohužel příliš ne. Druhá výtka směřuje
k elektronickému bubeníku - nemohu si pomoci, ale není to ono. Kapela s ním
totiž postrádá tolik potřebný feeling.
Ale blýská se na lepší časy. Některé písně totiž již odehrál bubeník živý (nový
člen) a v takových chvílích kapela vyrostla do dvojnásobné výšky. Doufám, že
časem zmizí elektronické bicí zcela!
Druzí se na scéně objevili táborští SOMEBODY RECALLED. Zvuk se zlepšil zhruba o
sto procent (zkrátka Tábor, co k tomu dodat), energie kapely mne strhla a tak
jsem blbnul a tančil a měl radost, že tam jsem. Kam kapelu stylově zařadit není
zcela jednoznačné – slyšel jsem například prvky Jolly Jokerů, slyšel jsem i
typické hard-coreové podklady a samozřejmě jsem rozeznal i vliv táborské
klasiky, jako jsou Deverova Chyba, či Waawe.
Osobně bych uvítal více zpěvu (a také aby byl slyšet). Jinak jsem byl spokojen,
palec je nahoře.
Musím ještě SOMEBODY RECALLED pochválit za "pódiovou" prezentaci. ASISTAR_T byli
dost strnulí, ale říkal jsem si, že v tak malém prostoru to ani jinak nelze.
Lze! Takže pohyb, pánové (a to platí pro všechny sušické kapely)!
V závěru bych rád vyjádřil naději, že v budoucnosti bude podobných akcí
přibývat, a že si sušický koncertní život bude i nadále hledat nová, neTradiční
místa.
NAPALMED, RHONDIAN, ASISTAR_T 29. 11. 2003 (Kralupy nad Vltavou)
Sobotní
den utekl jako voda a byl tu opět večer. Už jsem sám pro sebe uzavíral sázky,
zda mě fízlové znovu zastaví. Posledních čtrnáct dní mám na „Grossovce“ opravdu
velkou smůlu. Přijde mi, že jediné auto, které jezdí v noci po okolí je to moje
a oni asi nemají nic jiného na práci, než chytat právě mě. Do Kralup jsem
vyrazil sám, ale obrázek s parkovací komedií moje autíčko opět opakuje. Hned u
kasy se zdravím s borci z RHONDIAN a představuji jim naší kompilačku (také oni
jsou na ní zastoupeni, aneb chlubím se podruhé). Sraz v klubu si dávám s Payem,
který mě ihned hecuje na pivko, ale prozatím odolávám. Celou akci má na starosti
Jirka Holub a je od něj fakt skvělé, že pozval i takový antikomerční soubor,
jako je NAPALMED. Radek Kopelů je fakt nadšenec a jeho vitalitu mu mohou mnozí
závidět. Spolu s dvěma borci rozjel nefalšovaný rambajs a pokud někteří
návštěvníci nevěděli „vo co go“, raději se klidili někam do ústraní.My, kteří
již produkci Radkova „ansámblu“ známe, nemáme až tak vytřeštěné oči a celou
masivní show za podpory tekutin zvládáme v pohodě. Během večera koukám a koho
nevidím…Míša na vlastní triko se svou kámoškou Hankou, dorazila zamnou. Když se
oklepala z napalmedovského šoku, ihned se mě vyptávala na Policejní story s tím,
že tento večer na mě určitě čekají zas. BRRR! Na řadě byli RHONDIAN, kteří se
však připravovali tak mohutně, že to nevydržely místní pojistky a klub se
ponořil do absolutní tmy. Skalní kralupští blackers ihned spustili hymnus
MASTER´ S HAMMER, „Každý z nás zabíjí Boha“ a tím tak výstižně připravili půdu
pro brněnské bardy. RHONDIAN hned od začátku silně přitlačili na pilu. Jejich
kytarová palba za podpory barevných samplů rozvášnila do té doby trošku mdlé
publikum. A když už jsem u těch lidí…ani tento večer to nebyla s návštěvností
žádná sláva, nakonec se však maličký klub přece jen vcelku zaplnil. A ti co
dorazili (třeba jen náhodou) určitě nemuseli litovat. RHONDIAN pumpovali jeden
sekaný rif za rifem. Pecky jako „Psycho Love“ nebo „Outsider“ jsem si s krásně
vychutnal. Kapela rovněž představila novou klipovku „Cosmic Girl“, kterou budou
moci fans spatřit na Stanici O. Zazněla také předělávka od Madonny, což byla
jakási hádanka pro posluchače, která se celkem čekaně minula účinkem.
Třetí na
řadu přišla odlehčená noise-fell rockůvka ASISTAR_T, jejichž náročná hudba
nejprve šokovala a teprve poté se ji dostalo patřičného uznání. V čele
dvoučlenné kapely stojí basák Franta Březina, který byl ještě nedávno spjat s
fanzinem RINSING STAGE. Docela mě překvapilo, jakým hudebním směrem se vydal.
Kytarové výpady se v podání této dvojky neustále měnily, a když jste čekali
nějakou souvislou melodii, přišel najednou zvrat, přetrhávající veškeré naděje
na nějakou delší souvislost. Zkrátka ASISTAR_T zůstanou pro většinu smrtelníků
nepřekonatelným balvanem, ovšem něco do sebe jejich tvora má. Bicí automat hudbu
nijak neshazuje a když jsem tak neustále poslouchal změny nálad a temp, na mysl
mi přišla letitá originální šílenost Z KOPCE.
A jsem definitivně v koncích….na
závěr jsme ještě s Payem celou akci zhodnotil a za podpory dvou slečen se vydal
k domovu. Tentokrát moje cesta projela téměř všechna pekla a tak Policisté na mé
fáro čekali zbytečně….Co říci na závěr? Fajn víkend, dobrá muzika a prospaná
neděle…Ale není nad to se trošku odreagovat…..
...to jsem takhle jednou v sobotu
večer vyrazil na vystoupení NOISEové formace NAPALMED a měl jsem velikou radost,
že vidím spoustu svých starých známých muzikantských přátel takhle pohromadě, a
že jsou všichni v dobré náladě. Jak je dobrým zvykem dobrých pořadatelů, bylo
vše již nachystáno, jak pro NOISEovou produkci, tak pro předskokany.
V dobré pohodě začíná své
vystoupení kytarová formace se spoustou, a tady bohužel musím zdůraznit
přeplácaných, místy nesrozumitelných a nesmyslných zvuků, doplněných vlastními
melancholickými zvuky kytar a velice slabým pěveckým projevem. Nicméně nejsem
sám nespokojen a tleskám radostí z ukončení smutné (každé) skladby. Chlapci
odcházejí a mě se opět vrací dobrá nálada při debatách s muzikanty.
Příchod ORANGEMANa naznačuje, že začátek produkce hlavních hvězd večera je na
spadnutí... a už to začíná ... komorní prostředí pro komorní NOISE, začátek
navozuje opravdu dobrou atmosféru následuje pár výraznějších kreativních šumů a
já musím konstatovat, že NOISE v podání NAPALMEDu neruší a je docela příjemný,
cítím dobře odvedenou podkladovou práci a především výbornou miximprovizaci a
především spoustu pozitivní energie, především z velmi důležitého hlasového
projevu... ale co to najednou slyším - rytmus!!! v podání ORANGEMANa a
podporovaný samotným frontmanem: tfuuuuuj-!!! KOMERCEEEEE!!! (a nevšiml jsem si
toho sám, a málem mi to vyrazilo dech)..., sem tam se projeví podivný panáček
prožívající opravdový NOISEový záchvat (patrně nějaký zapomenutý muzikant v
komářím těle s komářími pohyby, hledající účinnější způsob zviditelnění se),
produkce graduje, zdá se že vrcholí, sluch i zrak zbystří - ano, tohle je
pořádnej NOISEovej nářez... aaaaaaaaaa konec... výborně, v nejlepším je umění
přestat, povedlo se... a vůbec celá produkce... odcházím s dobrým pocitem z
dobře stráveného večera při kvalitní NOISEové produkci... DĚKUJI!
Osvědčený způsob vydání,
kdy tentokrát 6 vydavatelství spojilo síly pro zrození vinylového splitu dvou
tuzemských kapel, které přinejmenším pojí označení alternativní rock. První na
holení vezmeme pro mě zcela neznámé těleso ASISTAR_T ze Sušic, kteří svojí
stranu zasytili čtyřmi skladbami. Stačí první poslech a je zcela jasno. I když
jsem z tohoto ranku úplně vypadl, své základy v hlavě vyškrábu a při prvních
tónech, které sušická čtverka spustí je vymalováno. Teleportem se dostáváme do
první poloviny 90tých let a konkrétně k brněnskému vydavatelství Indies, který
aspoň pro mě zažíval svými tituly své zlaté období. ASISTAR_T velmi přirozeně
kloubí a tmelí odkazy všech tamějších kapel. A tak první sekundy úvodní skladby
Bardzo se otírají o Už Jsme Doma díky silnému hravému zvuku basy. Další
vzpomínky s ubíhajícím poslechem se derou na povrch ve formě jmen jako Dunaj,
možná Betula Pendula a další. Hlavní pozornost ovšem u této kapely jistě strhává
dívčí vokál, který svým podáním lze šupnout do období Ivy Bittové v Pustit Musíš
(Dunaji) a prvního alba slovenské party Tornádo Lu, tedy zdařile hravý vokál,
který se tak svým podáním stal dalším hudebním nástrojem. Trochu na výsledném
dojmu ubírají texty, které aspoň dle mého soudu ani velký význam nemají a
jednotlivé slabiky nebo slova jsou začleněny pouze jako výplňový materiál do
celkové struktury. ASISTAR_T tak hladce navazují na kapely z ranku
alternativního roku, kdy tu a tam své růžky ostří punkovější spád, který je
vzápětí převálcován střídmou komplikovaností.
Spolupráce šesti labelů,
minimalistický ale vkusný obal a dvě zcela jiné kapely v rámci rocku, o tom je
toto vinylové EP splitko.
Začnu tím co se mi líbí více a to jsou S.R.E. se skladbou „Empires“ jež jsou pro
mě na domácí scéně velkým překvapením. Trio s kytarou, basou, synťákem a bicími
potažmo perkusemi vytváří hypnotickou fúzi etno/rock/trance muziky, která zalézá
za nehty jako mráz. Na rozdíl od zimních radovánek však tahle porce muziky
zahřeje u srdce. Nahrávalo se v Hostivaři tudíž zvuk je jako zvon. Soudím, že se
jedná o zkušené muzikanty. Samostatnou kapitolou je pro mě hostující hráč na
didgeridoo Jiří Vlažný. Sám totiž na tento nástroj hraji a koncertuji, zaměřil
jsem na něj tedy detailnější pohled. Zde bych viděl pár záporů. Didge zde
bohužel hraje pouze roli „zajímavý zvuk“ na pozadí, nestojí zde jako
plnohodnotný nástroj v sestavě, který může hrát prim třeba v doplňování
synkopických rytmů. Pro mě jako hráče je to celkem nevýrazný standart – škoda.
Pro inspiraci doporučuji tvorbu Grahama Wigginse, který tomuto stylu kraluje.
Domácí
výrůstek Asistar_t přináší na své debutové ochutnávce velmi osobitou hudbu,
jejíž smysluplný poslech vyžaduje především mysl připravenou nejenom poslouchat,
ale hlavně naslouchat. Kladný vztah k rockové, resp. ke kytarové hudbě je ovšem
samozřejmostí. Sama kapela považuje svou hudbu za noise rock. S tím bych si
dovolil nesouhlasit, neboť z nosiče nezaznívá žádný otravný hluk, nýbrž pouze
zajímavé harmonické postupy, velice solidní rytmický základ a hlas zpěváka, jenž
evidentně věří tomu, o čem zpívá. Citlivé vnímání okolí našlo svůj odraz ve
vnitřních prožitcích, jež prostřednictvím hudby prosakují zase ven a oslovují
spřízněné duše k cestě… třeba “na jinou planetu”, jak přesvědčivě zpívá zpěvák a
kytarista Mylothary v ekologické skladbě Při zemi. Přesně tak jednoduchá řešení,
jako třeba (slovy refrénu) “pronajmutí rakety k cestě na jinou planetu”, znějí
neskutečně a svou nesmyslností varují. Možná jsem se v interpretaci zmýlil. Co
třeba tahle? Pokud jsme donuceni žít při zemi, jsme spoutáni konvencemi a
falešnými tradicemi. Symbolický únik spočívající v “pronajmutí rakety k cestě na
jinou planetu”? Proč ne? V obou případech je zoufalství přímo hmatatelné. Mám-li
se vyjádřit k hudební náplni alba obecněji, konstatuji bez jakékoliv jízlivosti,
že Asistar_t hrají intelektuální a totálně nekomerční rock, jehož kvality
nejspíše ocení vždy jen několik desítek známých, kteří budou klukům, ať už ve
zkušebně nebo v klubu, klepat na rameno a říkat jim přitom, jak jsou dobří. Rád
bych se mýlil. Asistar_t si však vybrali sami. Můžu jen uzavřít, že v případě
aktuálního dema Dívky z kraje u Gondaru se nejedná o žádný rozpačitý “asi
start”, ale o regulérní a nadějný začátek. Kdyby kapela někdy v budoucnu
přemýšlela o svém dalším směřování, doporučuji vsadit na písničkový a více
přístupnější materiál. I na recenzovaném demu se totiž už nalézají momenty,
jejichž obětování na oltář “intošského” undergroundu považuji jednoduše za
přepych.
