|
>>>
BERRY | 2007-04-26 >>>
ZERO BUDGET PRODUCTIONS "Mít
v osmnácti vlastní label"
r o z h o v o r s M a r t i n e m
B r ň o v j á k e m
 O první letošní zápis do tuzemské metalové diskografie se postaral
label Zero Budget Productions z Brna, a sice vydáním LP Absurd
Conflict "s/t". O této pozoruhodné gramodesce, předchozích vydáních,
labelu jako takovém, kapelách See You In Hell a Absurd Conflict, kde
Martin Brňovják působil, respektive působí a pochopitelně sběratelské
vášni jsme spolu mluvili zkraje letošního jara.
Začneme sice obligátně, ale možná trochu jinak… Patřil jsi jako dítě
do rodiny, která vlastnila gramofon? Jak jsi vnímal první desky?
Ne, ne, bohužel. A vím, že mi to strašně chybělo, protože jsem
strašně rád poslouchal hudbu. Rodiče měli doma dost věcí na kotoučáku,
takže jsem u toho seděl a poslouchal Elvise, Smokie, Abbu, Boney M.
Jenže když pak začali spolužáci nosit do školy LP CITRON a TUBLATANKA,
případně nahrané kazety HELLOWEEN, JUDAS PRIEST a podobně, tak mě
strašně vadilo, že nic takového doma mít nemůžu. To všechno přišlo až
časem, postupně a vlastními silami. Desky samotné jsem dlouho vnímal
jako něco, co já osobně si můžu prohlédnout jen v obchodě, či spíše na
černé burze, tam byl mnohem atraktivnější výběr a mělo to pro nás
jakousi až mystickou příchuť. Dovedeš si představit tu diskusi ve
škole: „Ty vole, byl jsem na burze a viděl tam na LP "Walls of
Jericho"!“. A pak jsem si koupil za korunu alespoň černobílou
fotografickou miniaturu a nalepil do žákovské knížky. Směšné, ovšem
tak nějak to tehdy skutečně bylo.
Jo, já měl na penále barevnou fotografii "South Of Heaven", zcela ti
rozumím. LP "Walls of Jericho" už dnes ale máš, nebo snad ne?! Kdy sis
tento dávný sen splnil?
Mám, ale zrovna tohle konkrétně jsem získal ve vinylovém formátu o
mnoho později, spíš jen v rámci kompletace diskografie 80. let, takže
v tomto ohledu asi žádná přelomová záležitost. Co se týče mé vinylové
kolekce, ta byla v počátcích vázána především na undergroundové
záležitosti. Ale který titul a kdy jsem si na vinylu koupil poprvé, to
už opravdu nevím. Strašně dlouhou jsem byl omezen pouze na kazety,
cédéčka a vinyly jsem začal regulérně pořizovat do sbírky až snad v
polovině devadesátých let.
A pak přišla myšlenka na založení vlastního labelu… Jak dlouho tě
držela, než si uvěřil, že tě nepustí?
Někde jsem četl, že každý hudební fanoušek chce ve dvanácti mít
vlastní kapelu, v patnácti vlastní časopis a v osmnácti vlastní label.
Termínově jsem to asi všechno trošku protáhl, nepatřím k
nejrychlejším, ale postupně jsem se nějak ke všemu dostal. Budiž
provolána sláva amatérské undergroundové hudební scéně, zejména tedy
té metalové a punkové, na které člověk skutečně může začít podnikat
jakési aktivity, aniž by se musel dopředu cítit jako odepsaný
outsider, dokonce naopak
  může
mít i podporu lidí s podobnými nápady. V době
kopírovaných kazet a
xeroxovaných fanzinů člověk skutečně
nepotřeboval žádná převratná finanční
aktiva, šlo o aktivitu,
komunikaci a ochotu tomu obětovat čas.
Takhle nějak vznikla
značka Zero Budget Productions. Když jsem pak měl možnost podílet se na
vydání vinylu SEE YOU IN
HELL / THE PUBLIC, byl to logický další krok
ke zvýšení
prestiže labelu. He, he.
To
bylo vlastně první vinylové vydání Zero Budget, že? Asi není
tajemství, že jsi v té době hrál v See You In Hell na kytaru. Jak se
to přihodilo, po jaké době a proč jsi tuto kapelu opustil? Co nového
ti tehdy dala?
 Během necelého roku hraní u SEE YOU IN HELL
jsem toho zažil opravdu hodně, takže jsem vděčný, že mi byla tato
možnost nabídnuta. Je to příklad kapely, která se s velice skromnými
prostředky dokázala vypracovat na stabilní špičku scény. S Filipem
jsem byl dlouho v kontaktu, kapela měla tehdy ideu obohatit zvuk o
druhou kytaru, byl jsem tehdy po ruce, takže dobře především pro mě.
Jinak bych své přispění do kapely nikterak nepřeceňoval, jak říkám,
jsem vděčný za příležitost a za zkušenosti, včetně odpichu ve
vydavatelských aktivitách.
A z jakého důvodu jsi tedy v extrémně hardcorových See You In Hell
skončil? Lákal tě spíše melodický death metal Absurd Conflict, u
kterých jsi zakotvil posléze?
Tak to byla spíš souhra okolností. Odchod od SEE YOU IN HELL byl
dán spíš mou osobní neschopností být dále plnohodnotným členem kapely.
S ABSURD CONFLICT jsem spolupracoval už dlouho předtím, takže když se
jim dlouho nedařilo nalézt zpěváka a termín slovenskočeského turné s
NEGLECTED FIELDS a následně studia se blížil, tak se to prostě
nabízelo. Původně to skutečně bylo bráno oboustranně jen jako momentální
záskok, ale vyvinula se z toho funkční spolupráce, což je nakonec
dobře. Stylově jsem tyhle věci vůbec neřešil, myslím, že k oběma
žánrům mám stejně blízko i posluchačsky, a to, co obě kapely
poskytovaly, byla vysoká kvalitativní úroveň, na které muziku dělají,
a také partu skvělých lidí, což je v kapele podle mě možná to
nejdůležitější.
 Ne
možná, určitě! K Absurd Conflict se ještě vrátíme, ale teď by mě
zajímalo, jak jsi se dostal ke svému druhému vydání, a sice 7“ EP
liberecké thrash metalové legendy V.A.R.?
To byla taky souhra okolností. Kapele jsem už dlouho dělal
internetové stránky a Jeny (bubeník) mě tudíž zásoboval různými
raritkami ze života kapely. Inspiroval mě videozáznam koncertu, kde
kapela hrála nové skladby ještě bez textů, či spíše Berun tam zpíval
nějaké nesmysly s anglickým přízvukem. Tak mě napadlo, že by anglické
verze nezněly špatně. Navrhl jsem Jenymu pár skladeb, probrali jsme
to, udělal jsem k tomu něco jako anglický překlad textů, nahrál u
Jenyho doma na kazeťák, aby se to měl zpěvák podle čeho naučit, kapela
vše nahrála znovu ve studiu, pak jsem si pohrál s historií, design
bookletu má na svědomí tradičně Dalibor z PARASOPHISMA. Myslím, že
vydání se podařilo. Mimochodem, z té nahrávací session existuje ještě
jedna anglická verze - skladba "Tango na žiletkách", nyní jako bonus
na právě vycházejícím CD V.A.R. Vydavatelsky mi pomohly další tři
firmy, ovšem oproti miniaturnímu podílu na splitku SEE YOU IN HELL /
THE PUBLIC to byl další krok k seriozní vydavatelské práci. He, he.
 Vydavatelsky ti pomohly další tři firmy - popiš laikovi, jak přesně
tahle spolupráce funguje? Pozoruji, že je to čím dál tím víc
oblíbenější model vydání právě v případě 7“ EP, ale i LP a dalších
formátů…
Hlavně kolikrát jediná možná. Vydání desky vyžaduje holt dost
vysokou jednorázovou finanční investici, což si leckdo jen tak sám
dovolit nemůže. Existuje možnost si vypůjčit, ale při předpokládatelné
dlouhé době návratnosti, pakliže vůbec jaká návratnost je, to není asi
příliš žádoucí. Takže je super, když se víc lidí, nemusí to být nutně
firmy, klidně i jednotlivci, složí a vydají něco společně. Výhodou je
i to, že každý dostane určitý podíl kusů, o které pak už na vlastní
triko stará, takže je tím vlastně vyřešena již část distribuce.
Funguje to tak běžně na punkové/HC scéně, která je zvyklá na
spolupráci a vzájemnou podporu, není neobvyklé, že počet
spolupracujících firem jde do dvojciferných čísel. A samozřejmě je to
spíš záležitost vinylů, nejen proto, že je vinyl dražší, ale troufám
si tvrdit, že vydavatelé vinylů jsou více nakloněni undergroundovému
myšlení a tudíž i otevřenější vzájemné spolupráci.
Tedy
jinými slovy, metalová vydavatelství jsou více sólová… Svůj třetí,
aktuální a doposud poslední počin, LP Absurd Conflict "s/t", jsi vydal
pouze na své značce. Nebyl zájem ze strany potenciálních vydavatelů
nebo jsi za tímto účelem záměrně nikoho nekontaktoval?
Řekněme, že už jsem se rozhodl být natolik ambiciózní a udělat
všechno sám. He, he. Samozřejmě zase jde o okolnosti. Osobně netoužím
příliš po stresu z toho, že některá z domluvených stran se opozdí a
ostatní pak považují za neschopného mě… Takže jsem si tentokrát
chystal vše sám v rámci svých možností, bez stresu. Samozřejmě
alternativou financování v tomto případě byla ta zmíněná méně výhodná,
tj. vybrakování účtu hrubě do mínusu…
 LP je venku čtvrt roku. Jak jde na odbyt? Je zájem ze strany
jednotlivců, distribucí? Doma, venku? Zkus to nějak porovnat… Sám
provozuješ distribuci třeba i s jinými nosiči než těmi, které jsi
vydal?
Popravdě řečeno, tohle jde velice pomalu… A ani jsem to jinak
nepředpokládal. Prostě jak mám čas a chuť, opět bez stresu. Pryč je
zatím cca 100 kusů, hlavně výměnou, a když nepočítám, co si vzala
česká distra, tak všechno jde ven. Ale v Česku se už nekupují ani CD,
takže tohle těžko hodnotit. Co se týká distribuce, nemám čas, ani chuť
se tomu nějak programově věnovat. Mám doma samozřejmě hromadu věcí,
které jsem získal výměnou, takže je příležitostně nabízím k další
výměně nebo rozdávám kamarádům. Ha, ha. Největším problémem toho všeho
je asi fakt, že mě přestává postačovat úložný prostor v bytě 1+1, ale
nevím, co bych měl vydat, aby to hodilo na dvoupatrový barák...
To je jednoduché - musel bys „vydat“ všanc všechny své vydavatelské
aktivity a pomalu můžeš začít stavět. Ech! Proč doma vychází tolik
vinylů, když je nikdo nekupuje? Šel jsi do vydání LP s tím, že půjde
většina ven? Můžeš prozradit nějaká jména pro tebe významných
zahraničních distributorů? Jak se hledají?
Ne, ne, nic jsem do detailu neplánoval, žádné předobjednávky ani
smlouvy o distribuci nebyly. Díky dnešním komunikačním možnostem není
naštěstí těžké kontaktovat velice rychle kohokoli kdekoli na světě,
takže průběžně takto oslovuji své kontakty, známé i neznámé. Taky mě
potěší, že se občas někdo ozve s nabídkou sám, což je důkaz, že jakýsi
aktivní undergroundově myslící trh existuje. Samozřejmě drtivá většina
jde do zahraničí. A českým trhem bych se netrápil, díky výše zmíněným
komunikačním možnostem je dnes svět stejně globální. A taky možná
připomenu skutečnost, že ABSURD CONFLICT jsou respektovanější kapelou
spíš za hranicemi, než doma v ČR.
Tvá připomínka mi napovídá, že bych se měl optat právě na Absurd
Conflict jako kapelu. Skupina na mě působí dojmem, že jde - sice možná
pomaleji (zato ale konstantně) - stále za svým cílem. Jaký tento je?
Bavit se, vydat regulérní
 debutovou desku u renomované firmy,
předskakovat nějaké světoznámé kapele, podniknout rozsáhlé zahraniční tour? Jste ve svých snech jednotní? Zkus trochu představit a
charakterizovat jednotlivé členy kapely…
Na takto položenou otázku se mi bude odpovídat asi těžko. Osobně
jsem si vědom toho, že kapela je vnímána jako jeden celek, a to, co si
kdo z nás myslí, očekává, či jak přispívá do kapely, je vnímáno až v
souvislosti se vším ostatním. A k první půlce dotazu - nemyslím, že
bychom nutně šli za nějakým konkrétním cílem, řekněme, že pro nás je
cílem cesta, po které jdeme. Včetně překážek či radostí, které se na
ní vyskytnou. To, že jdeme pomalu, je bohužel nepříjemná pravda i pro
nás, holt stádo se v rámci zachování integrity musí pohybovat tempem
nejslabších jedinců...
Dobrá odpověď… Po ní jedna trochu fádní otázka - co je vám přece jen
trochu bližší: nahrávání, vydávání a věci okolo nebo živé vystupování,
koncerty kdykoli a kdekoli?
Koncerty. Kdykoli a kdekoli. Aniž bych tím chtěl jakkoli snížit
význam všech ostatních činností. Baví mě vše, od zkušebny přes
společné návštěvy restauračních zařízení po vyřizování e-mailů a
posílání desek.
Prostě kapela na jednom s čelních míst, ne-li na prvním, že? Zmínil
jsi, že máš doma kupu věcí, určitě tě tedy neminula sběratelská vášeň.
Pět českých a pět zahraničních suverénně největších rarit tvé sbírky…
A nechci slyšet, že rarity nesbíráš nebo že nechceš jmenovat. He, he.
No, muzika na prvním místě, to asi ano. A samozřejmě raritky a
různá speciální vydání vévodí ve všech formátech. I když těžko říct,
které jsou suverénně největší. Třeba teď se mi cestou z bělehradského
koncertu IRON MAIDEN podařilo zcela nečekaně získat speciální LP mých
velkých vzorů BIJELO DUGME - výborný koncert z 5.4.1981. Je na něm
naprosto úchvatná samolepka - limitovaná edice pouze 20.000 kusů. Ta
slova z dnešní perspektivy skoro nejdou k sobě. Jinak přímo z metalu
stojí za to stříbrný sedmipalec WITCHFINDER GENERAL "Music", z
novějších se pochlubím singlem DISSECTION "The Grief Prophecy" a
IMPALED NAZARENE "The Oath of the Goat" - mimochodem, málokdo včetně
vlastníků toho singlu ví, že je v názvu jedna zajímavost a není to jen
to, že je napsán pozpátku. Fajnšmekři ocení sólové LP Joe
Hasselvandera. Všechny tyhle věci zmiňuju hlavně kvůli tomu, že se
jedná o mé oblíbené interprety, raritnost sama mi k poslechu
neposlouží. Taky bych mohl vybrat nějakých jiných pět titulů, mám
bootlegy MAYHEM, o nichž se běžně neví, solidní kolekci japonských
SABBAT ve všech možných formátech (byť největší raritkou v tomto
ohledu je triko k jejich výročnímu koncertu!), obskurní singl
CATHEDRAL, staré sedmipalce z dob počátků švédského death metalu,
sólové 2LP Proscriptora z ABSU, které mimochodem představuje rozsáhlou
škálu hudebních stylů a nálad… Taky lze za raritní považovat věci,
které jsem získal od leckterých kapel a lidí osobně… Chlubit bych se
asi mohl do nekonečna, málokdy je k tomu příležitost. He he. Zato s
pěti českýma raritama si asi nepomůžu. Česká vinylová scéna je slušně
zmapována, navíc díky přehledu diskografií na Vinyl Disk Musick jsem
zjistil, že mě chybí některé singly CITRONu ze starších dob, byť jsem
byl donedávna přesvědčen, že je mám všechny. Takže spíš si naopak
postesknu, že ve sbírce nemám LP KRITICKÉ SITUACE, což bych z úcty ke
kapele rád napravil, ale nevím, zda se mi to kdy podaří.
 Mě se bezejmennou desku Kritické situace podařilo ulovit doslova před
pár dny… Ty Citrony máš i ve všech různých verzích toho kterého obalu
nebo až tak dalece zase nezacházíš?
Něco ano, ale zrovna tohle není pro mě podstatné. Tedy alespoň u
CITRONU ne. Upřímně řečeno, leckdy mě dnešní snaha o samoúčelnou
jedinečnost některých vydání připadá trošku hloupá, zejména
undergroundové kapely to nemají zapotřebí. Samozřejmě takové chuťovky,
jako vlastnoručně dělané obaly, kde každý je unikát, mají můj obrovský
respekt. Hlavně Radek z NAPALMED je v tomhle obdivuhodný. Ten člověk
má opravdu rád to co dělá, i když přiznám se, že ta hudba mě oslovuje
velmi málo.
Sbíráš českou classic rock, respektive hard´n´heavy scénu
systematicky? Případně jaký je tvůj konkrétní sběratelský záběr?
Uff, tohle je na člověka, který dává přednost přirozenému chaosu,
moc systematizující dotaz. Ale mám samozřejmě pár tématicky ucelených
součástí své vinylové sbírky, které se přímo vážou i na mé hudební
preference. Zmínil jsem Japonce SABBAT, k tomu se vztahuje celá tahle
japonská NWOBHM tribute scéna (zdravím neúnavného dodavatele Pavla
Tušla), pak taky potěší klasika zmíněného žánru přímo z Anglie, ze
současnosti se soustředím spíš na klasický doom metal. A pak se mi
úspěšně daří zaplňovat police skandinávskýma a americkýma crustovýma
kapelama, abych trošku žánrově přeskočil. Zmíněný hard and heavy
určitě, zejména co se týče východních zemí, ale asi už nikterak
systematicky, většinu toho, co považuju za nutné, už asi mám.
Sleduješ svoji tuzemskou „konkurenci“? Pasivně či aktivně? Zajímá tě
víc než ta zahraniční nebo nepociťuješ nějaké zásadní rozdíly?
Konkurenci… He, he. Aktivně ji podporuji, samozřejmě! Kdyby už
nic, tak zcela prozaické hledisko budiž, že poštovné v rámci ČR či
koupě na koncertě mě vyjdou nesrovnatelně levněji, než objednávání
desek ze zámoří! Jinak rozdíly nevnímám, těch lidí zas není tolik a
všichni tihle maniaci se asi za mlada praštili stejně do hlavy, takže
si všichni rozumíme. Ha, ha.
Jo, nepochybně! Kromě jiného se věnuješ tvorbě webových stránek.
Kapely ve tvé stáji tak mají výborný „e-servis“ - jak Absurd Conflict,
tak V.A.R. i See You In Hell mají webovky - většinou včetně
aktualizací - od tebe. Je to tvoje záliba či chceš mít jen vše pod
kontrolou? Co ty a internet? Dobrý sluha, ale zlý pán?
Internet určitě výborný sluha... Byť o jistém vlivu na degradaci
určitých hodnot by se dalo taky hovořit. Ale smrt empétrojkám už jsem
provolával jinde. K webovým stránkám - nejedná se bohužel o nic
kvalitního, na grafiku nemám žádné nadání, nicméně snažím se využít
klíčové funkce informačních technologií, tj. toho předávání informací.
Jinak pro upřesnění, o web SEE YOU IN HELL se už dlouho stará Filip
sám, byť zachoval mou původní strukturu a design, což jsem samozřejmě
rád, když některé mé výtvory mohou být užitečné i takto.
A propós, zabýváš se překladatelskými službami... Nechceš zaujmout
pevné místo v redakci Vinyl Disk Musick? Angličtinářů se smyslem pro
vinyl není nikdy dost! Cha, chá!
No jo, něčím se živit musím. Sice je to někdy o držku nemít stálé
zaměstnání, ale zase můžu flexibilně přizpůsobit svůj čas činnostem,
které zrovna potřebuju upřednostnit. Nabídku místa v redakci s díky
odmítnu (mimochodem, nechtěl jsi místo „pevné“ napsat „dobře placené
se zaměstnaneckými výhodami“?), avšak nebráním se případné spolupráci
či výpomoci.
Jasně, mohl jsi mít stravenky, dobrý plat a nemusel se starat o
odvody. Tvoje chyba! Jaké jsou tvé vize do budoucnosti Zero Budget
Productions? Existuje třeba něco jako „ediční plán“ nebo vše
realizuješ na základě svých momentálních vjemů a pohnutek reagující na
aktuální podněty z tvého okolí?
Žádné plány, žádné vize, nakonec i pracovní náplň na nastávající
den často přizpůsobuju podle toho, jak je mi po včerejšku blbě nebo
jak je venku pěkně. Takže určitě druhá zmiňovaná verze v závislosti na
možnostech a schopnostech. Samozřejmě nějaké konkrétní představy mám;
doufám, že se brzy úspěšně realizují.
Díky za tvůj čas a zájem! Vinylu zdar!!!
Nemohu reagovat líp, než zopakovat totéž, tedy: Díky za tvůj čas a
zájem! Vinylu zdar!!!
Pozn.: Rozhovor byl veden formou e-mailu během dubna 2007. |
