|
>>>
BERRY | 2007-01-25 >>>
TÖRR "Neprodané
vinyly skončily ve sběru!"
r o z h o v o r s V l a s t o u
H e n y c h e m
 Na
samém sklonku loňského roku vyšlo na vinylu poslední album Törr
nazvané "Törritorium". Stejně jako předchozí "Made In Hell" vydal i
tuto desku jihočeský label Monster Nation. Na základě těchto dvou alb,
díky kterým se Törr vrátil tam, kde se kdysi s black metalem na čas
rozloučil, nebylo těžké zvažovat, zda s kapelou pořídit rozhovor.
Původně jsem jej chtěl točit okolo právě aktuálního alba, ale s
kapelníkem Vlastou Henychem jsme nakonec probrali všechny, přičemž o
jednom zatím nejmenovaném jsem se právě díky tomuto povídání dozvěděl,
že kdy vůbec spatřilo světlo světa!
Právě vyšlo vaše nové LP "Törritorium". Jaký z toho máš pocit? Znamená
pro tebe něco víc než CD?
Pocit mám dobrej, hlavně se něco děje a můžem zas svým fans
nabídnout více. Vždy bude pro muzikanta rozhodující a zásadní základní
forma nosiče, která je aktuální a rozšiřuje hudbu mezi většinu
posluchačů. Jiný formát je pouze doplňující možnost.
Jako muzikant to vidíš pochopitelně pragmaticky, ale zeptám se ještě
jinak: jak jsi prožíval dobu, kdy vinylová deska končila (na počátku
devadesátých let vám vyšlo jako poslední album "Chcípni o kus dál") a
nahradilo ji CD médium? Určitě jsi za komoušů zažil burzy s
gramodeskami - ta atmosféra musela být neopakovatelná…
 Po albu "Chcípni o kus dál", vyšlo ještě na vinylu LP "Kladivo na
čarodějnice" a poté ještě LP Zemětřesení, na kterém jsem taky dělal.
Samozřejmě jsem generace, která na vinylech vyrostla. Když jsem v 70.
letech začal poslouchat hudbu, byly jen elpíčka a kotoučové
magnetofony. Kazeták se tu rozšířil až tak ve druhé polovině
sedmdesátých let. Mám i dnes, přes to že už dlouho nevlastním ani
gramofon (uvažuju o zpětné koupi), k vinylům vřelý vztah a je mi líto,
že takový formát z komerčního využití zmizel. Nechci opakovat kecy o
teplém zvuku a neopakovatelné atmosféře při praskání desky ani o feelingu z poslechu či rituálu pokládání jehly do správné drážky.
Vyzdvihnu jen uměleckou hodnotu z grafiky obalu. Tento formát oproti
CD umožňuje daleko větší vyznění mnohdy uměleckého záměru přebalu LP.
Jelikož se mimo jiné tímto zabývám pro všechny alba Törr, umím toto
docenit. Přehrabovat se ve stohu desek a držet v rukách vinyl je úplně
jinej pocit. Držíš v rukách kus NĚČEHO a ne jen konzervu s hudbou. Kdo
nezažil nebo tomu nepřisel na chuť, nepochopí o čem mluvím. Teď
zemřely formáty magnetofonových kazet a VHS, a to je dobře, protože
byly kvalitně nahrazené digitálně a ku prospěchu věci. Ovšem u vinylu
je to škoda, ten formát má pořád smysl a něco do sebe.
 "Kladivo na čarodějnice" vyšlo na LP?! Kde, u koho, jak to vypadá? Tos
mi tedy dostal!
Vyšlo u Monitor EMI v roce 1993 současně s CD a MC. Jelikož už byl
vinyl na ústupu, moc se ho - tušim - tenkrát neprodalo. Ale mezi lidmi
je. Já sám mám jeden kus doma. Kromě alb "Morituri te Salutant", "Live"
a "Tanec Svatého Víta" vše na vinylech vyšlo.
Řekl bych, že vinyl tehdy musel vyjít ve velmi omezeném nákladu, nikdy
jsem o té desce ani neslyšel, nemluvě o mých známých - nikdo z nich ji
nemá... Nechceš ji vyměnit za CD? He, he. Požádal bych tě teď o pár
vlastních slov ke každé desce a k tomu vždycky vymyslím otázku, která
mě v souvislosti s tou kterou napadne nejrychleji… Začneme tedy
„nultou“ gramodeskou "Kladivo na čarodějnice", která pro mě právě
začala existovat. Nemrzí tě, že byla nahrána a vyšla až zpětně? Bereš
ji jako plnohodnotnou řadovku nebo jako určitý řekněme retro výběr
někdejších demo skladeb?
Když jsme točili první album, byl Ota Hereš na vojně. Proto jsme
jako první nahráli "Armageddon". Po návratu z vojny už Ota v Törr
nehrál, a tak byl tento materiál natočen až v roce 1993. V té době
jsem hledal nové hráče, a tak tento materiál alespoň zaplnil díru. Asi
se to tak mělo stát. Ano, tato deska měla být natočena jako první, ale
okolnosti tomu nepřály. My ji bereme jako normální řadovou desku,
akorát si na ni museli fans trochu počkat.
Pořád mi nepřestává fascinovat, že "Kladivo…" vyšlo na vinylu! Byl v
desce nějaký vnitřní obal s fotkami nebo texty, lišil se obal nějak od
CD? Myslím, že by tohle lidi navštěvující tyto stránky hodně zajímalo!
Obal byl stejný jako CD. Jednoduchý (nerozvírací) a měl
jednostránkovou přílohu s fotomontáží.
 Přejděme
k oficiálnímu debutu "Armageddon". Tuhle desku považuji za vaši
stěžejní. Bereš ji také tak? Tehdy mi na ní vadilo jenom trochu
"gumový" logo, naopak za fenomén pokládám, že když vyšla, byla snad
ve všech výlohách po celé republice... Komerčně určitě nejúspěšnější
titul Törr, že?
Jo, tuhle desku mám rád. Byla první a prodalo se ji 80.000 kusů.
Kápli jsme na velkou firmu, která měla výbornou distribuci. Ovšem na
honorářích nás pěkně oholili, což byla také první zkušenost jak dál.
To logo jsem zvolil záměrně, aby bylo každému jasné a k přečtení -
přece jen šlo o debut a naše logo rozluštili jen zasvěcení. Co mě
tenkrát nasralo bylo to, že firma Multisonic slíbila obal lakovaný a
vysrali se na to - aby ušetřili.
Na druhý desce "Institut klinické smrti" bylo logo sice už originální,
ale na druhou stranu menší než logo vydavatele. To byl rovněž záměr
nebo už bylo všechno tak naplno rozjetý, že už jste si s logem
nemuseli lámat hlavu?
To byla zase další zkušenost. Nebyl jsem u toho když to v tiskárně
dávali do kupy. Chybama se člověk učí. Od jistý doby ze zkušeností s
tiskárnama a lisovnama se snažím to hlídat a být u každého kroku
desky. Když svěříš svoje dílo lidem, co o tom nemaj páru, vždy dojde k
takovému pochybení.
 Obraz
na této desce byl doma do té doby naprosto nevídaný. Zapochyboval jsi
o něm někdy předtím, než jsi se pro něj definitivně rozhodl?
Nikdy jsem o tom neměl pochybnosti, protože jsem ho vymyslel sám.
Dalo práci sehnat malíře, kterej by neměl předsudky a měl odvahu toto
téma zpracovat. Několik renomovaných to odmítlo, a tím se tenkrát
zdrželo i vydání alba. Já byl natolik přesvědčen o tomto tématu, které
má znázornit to, že „víra je mrtvá“, že jsem navzdory problémům hledal
a našel. Cover namaloval tenkrát mladickej fan Törru z Prahy, Pavel
Fides. Namaloval nám i naše logo na plachtu, kterou na koncertech
používáme dodnes.
„Víra je mrtvá a zlomen je kříž. Tančíme v ohni, kouříme shit.“ Úplně
tě slyším… Jaká je tvá osobní víra, vynecháme-li tedy křesťanství,
potažmo náboženství jako takové?
To jsou osobní věci a ty nerad ventiluju lidem, které neznám.
Nejsem Jehovista, kterej přesvědčuje lidi, jak maj přemýšlet o životě
a kterou cestou se dát.
 Obal třetí desky "Chcípni o kus dál" se podle mého názoru velmi
povedl. Krásný obraz od Martina Zhoufa. Logo bylo tentokrát jak má
být, sice růžové… V příloze desky byla jistá perokresba tehdejší
sestavy kapely… Můžeš k tomu všemu říci pár slov?
Jo, Martin Zhouf je přední výtvarník žánru sci-fi. Opět jsem s nim
spolupracoval na jeho námětu, ke kterému jsem přidal pár svých nápadů.
Pocta byla, že si Martin zvolil toto dílo jako titulku své
autobiografické knihy. Taky jsem docela často viděl tento motiv jako
airbrush helem na motorku. Růžové logo a vnitřní příloha je opět faux
pax firmy EMI a tiskárny. Až v CD "Gallery" jsem toto opravil. Původně
to měla být krvavě rudá barva. Neuděláš nic. Blbci jsou všude.V
příloze byl obrázek, kterej měl být původně titulka alba, ale jelikož
ho Zhouf nezpracoval podle mých představ a motiv nevyzněl, šel do
přílohy. Měli tam být naše karikatury jak jsme nafouklí hladem a kolem
nás hladovějící děti z Afriky. Byla to podobná recese a provokace jako
vozíčkář na albu "Tanec Svatého Víta". Já si docela potrpím na drsnej
humor. Měl to být ohlas na to, jak od dětství od nás pořád někdo chce
příspěvky na lidi z druhé strany zeměkoule a přitom sami rejem držkou
v zemi. Můžu dělat samaritána, když na to mám.
Myslíš si, že se dá v Čechách metalovou muzikou slušně uživit?
Jde o to, co si představuješ pod pojmem metal. Jestli i Kabát, tak
velice slušně. Záleží, jaké máš nároky, jak moc pracuješ a jestli to
co děláš někoho zajímá natolik, že ti za to zaplatí. Mě hraní metalu
živí 20 let.
Samozřejmě mám na mysli black metal, respektive Törr… Určitě máš ze
svého zaměstnání stále radost. Baví tě to pořád jako na začátku?
Muzika se nedá dělat, kdyby tě to nebavilo. Je to velkej boj o
přežití, zejména když se jedná o okrajovej žánr. Jo, baví mě to pořád
jako na začátku.
Další vinylovou řadovkou byla již probíraná „nultá“ deska "Kladivo na
čarodějnice", o jejíž existenci jsem se - znovu opakuji - z tohoto
rozhovoru dozvěděl a myslím, že to bude velký objev i pro další
sběratele a příznivce.
 Následovala pauza, po které se dostáváme
vlastně do současnosti. "Made In Hell" vyšlo u tuzemské firmy Monster
Nation. Předpokládám, že s nabídkou jste neváhali. Jak probíhala
jednání? Vyšlo tentokrát konečně vše podle tvých představ?
Jednání s Milošem proběhla dobře a rychle. Nás vydání vinylu
zajímalo, a tak jsme smlouvu s Monster Nation podepsali, i když se
nejedná o žádnej byznys. Je to taková věc spíše pro radost naši a fans.
Předpokládám, že k obalu jsi tentokrát nemohl mít připomínek… Liší se
nějak zásadně od CD verze?
Co se týká obalu, tak zásadně. Je tam více fotek. A jelikož jsem
dělal obal já s mým grafikem Jirkou Šujanským, který zpívá v Moriorr,
žádné připomínky nemám.
 A
jsme u zatím poslední, loňské desky "Törritorium". Luxusní záležitost…
Tuhle řadovku jste nahrávali a obal připravovali už s tím, že kromě CD
vyjde i na vinylu nebo přišla nabídka opět na základě vydaného CD?
Nevím, to je otázka spíše pro Monster Nation. My jsme nepočítali
při realizaci s tím, že "Törritorium" bude také na vinylu. Monster
Nation se ozvali až po vyjití CD, takže předpokládám, že se
rozhodovali na základě výsledku té desky. Moc kapel se v dnešní době
nemůže vinylem aktuálního alba pochlubit, a to mě na tom taky baví… Ta
výjimečnost.
Srovnej "Törritorium" s předchozí deskou "Made In Hell", tentokrát po
hudební a textové stránce…
Já si to nedokážu moc porovnávat. Obě desky mám rád a jsou to moje
děti. Objektivně se mi o chlup líbí víc zvuk na "Törritoriu". Je
kompaktnější a agresivnější. Taky skladby jsou tam temnější a tvrdší.
"Made In Hell" má více hitovek a veselejší texty. Na každý desce jsou
povedený kousky a na obou jsme nechali kus sebe.
 Myslel jsem, že rozhovor budeme točit kolem aktuálního alba, ale
nakonec je to jinak a já se nemohu opět nevrátit ke "Kladivu na
čarodějnice". Ještě zůstalo nezodpovězeno v jakém nákladu tehdy deska
vyšla a proč se běžně neprodávala, respektive nikde nikdy nebyla
vidět?
Desky se vydalo minimálně 1000 kusů a běžně do prodeje šla. To, že
nebyla vidět na pultech, má zřejmě příčinu v tom, že v roce 1994 došlo
k totálnímu útlumu vinylového formátu a rozmachu CD, takže si lidi
kupovali hlavně CD a MC. Je možné, že zbytek neprodaných vinylů
skončil někde ve sběru.
Rozhovor ukončíme jediným singlem a vůbec prvním vinylem v historii
Törr pojmenovyným "Kult ohně" / "Kladivo na čarodějnice" (a hele…). Co
jsi prožíval, když jsi ten kus vlastní umělý hmoty poprvý držel v
ruce?
 Ten pocit, když jsme jeli ze studia od Petra Jandy a poslouchali
po cestě v autě na kazetě naši první studiovou nahrávku, se nedá
popsat. Uvědomili jsme si, ze od teď už jsme opravdová kapela se vším
všudy. Všechno, co je v životě poprvé, je nejhezčí a má zvláštní
kouzlo. Tento okamžik byl daleko silnější než samotná existence singlu
jako takového. Já jsem singlová generace, a tak jsem chtěl ve vydávání
singlů pokračovat. Druhý měl být satelitní singl k albu "Armageddon":
"Válka s nebem" / "Armageddon". Ten záznam někdo omylem vymazal, tak
nevyšel. Naštěstí jsem si ho stačil nahrát na kvalitní chrom kazetu, a
tak mohl být přidán do aktuální kompilace 3CD "Inkubatorr", kterou
jsme právě nedávno vydali. Monster Nation teď projevili zájem o jeho
konečné vydání na vinylu, a možná v podobě picture disk. Uvidíme, jak
to bude s vinylama do budoucna. Vinyl je krásný formát.
Fotografie (exkluzivně pro Vinyl Disk Musick): Lenka Henychová
Pozn.: Rozhovor byl veden formou e-mailu během ledna 2007. |
