Na hrubej vole pytel hrubá vole záplata Děti deště nespěchají -
zůstanou totiž pořád dětmi, nikoliv starci. A déšť neúprosných,
animálních rozměrů prapůvodního, syrového zvuku, budou pořád posouvat
dál, až někam za hranici lidského vnímání. Tolik se naši následovníci
dozví z encyklopedie hluku, která vyjde třeba v příštím století.
Po debutu "Love And Piss" (CD, 2008) se Děti deště podruhé
vynořují v barelu hluku a neněžně terorizují vlastní vizí svůj okruh
obdivovatelů, kterým dělá nejlépe, když jedním uchem dovnitř vibrují
noise a druhým uchem dovnitř pěchují rock. Zjednodušující, ale popisné.
Druhou řadovou desku "Tyto
alba" (LP, 2015) lze ve zkrace popsat třemi slovy: dezolath garage
rock, ale nenechte se zmást tím slušným rockem z rádia, tohle je rock
z blázince, na hranici stravitelnosti, přesto nějakým způsobem
chytlavý. Zjevně třaskavě kvílícími kytarami a sem tam leitmotivem,
kterej je v mainstreamu tím největším odvazem...
Naházejte do
pračky dvě až tři rašple, roli smirkovýho papíru, lopatu až dvě štěrku
a zapněte po desátý večerní na střední otáčky. Metal bude proti
tomuhle tlaku heavy jenom na oko.
Album "Tyto alba" obsahuje
tyto skladby: "Die Grosse Schlagerbox", "Test Locus", "Fetisof", "Afaed
Fegis", "Last Supper", "Morda", "Paseka", "Tětiva", "Herodotion" a "Tětiva
Light". Skladby jsou vybaveny deklamovanými českými texty s důrazem na
sdělení osobního víceméně rozervanýho nitra mlátícího sebou ve světě,
kde se dejchá sice svobodně, ale jen s jistou mírou, kterou si lze s
otevřenýma očima bohužel lehce uvědomit...
Je to řádný výprask ze
všech úhlů, industriální důtky, zvukový sado-maso. Skladby drží linii
a album v jednom monolitu, ale v každém tracku se děje jedinečný
příběh, někdy jak z nebe blesk obdrží posluchač upomínku na nejlepší
historické momenty elektro - industriálu, jindy se zpomalí tak, až
posluchač nabyde pocitu, že ona dosavadní ledová tříšť každým
okamžikem ztuhne na kost. Ale všechno vzápětí přetaví organický zvuk v
podobě jisker odlétajících od rozbrušovačky.
Po devíti
skladbách tepajících jak továrna s nepřetržitým provozem přece jen
přijde konec směny - původně obsažená skladba "Tětiva" tu je na závěr
v light verzi, chápej v hospodský úpravě pro harmoniku. To, jak
funguje, je neklamným důkazem, že skladby jsou natolik silné, aby
makaly i v unplugged verzi...
S podobou obalu jsem bohužel na
rozpacích - je z těch, který tak dlouho kombinujete, až se dostaví
ztráta potřebnýho nadhledu. Motiv středových etiket by úplně postačil
a byl funkční. I když kdo ví, jestli to vzhledem k popisované hudbě
není záměr, všechno hrnout na samou hranu a pokud možno dál a dál...
Děti deště mají právě
venku klip k předposlední skladbě alba "Herodotion" a tam obsažené
výjevy z hororu "Městečko prokletých" (1960) skýtají vypovídající
hodnotu nad jakoukoliv recenzi. A mimo jiné kapela intenzivně chystá své třetí
album. Razance hlukařskýho rocku, kam dohlédneš. Kladivo bude bít.
>>>
E n g l i s h >>> 
