|
>>>
BERRY | 2015-08-08 >>>
 TAK
ZATÍM, KÁMO!
Sedím v křesle, piju kafe a svůj zrak
procházející skrze okno nemohu odtrhnout z cesty pod lesy Kalichu, kde
jsme byli s Annou na smuteční procházce s osobním rozloučením.
Už si ani nevzpomínám, kdy
jsem se s Ondrou setkal poprvý. Moji vrstevníci odrostli, většinu semlel
systém a já se seznámil s o generaci mladší hard core komunitou na
malém městě. Tak nějak přirozeně jsem mezi ní přistál a všichni mě
vzali za jednoho z nich, alespoň jsem to tak cítil a pořád cítím.
Udivovaly mě znalosti těch
kluků a sounáležitost a přátelství a spolupráce a vůbec třeba nakonec
nepodstatný fakt, že někdo s takhle aktivní myslí bydlí ve stejném
městě, anebo se do něj pravidelně vrací.
Když jsem před osmi lety
udělal e-mailový rozhovor s Tomášem, co čestvě otvíral Damage Done
Records, potkal jsem za měsíc Ondru, jak jdou mojí ulicí a představil
nás: "To je Ivan, jak jsi s ním dělal rozhovor."
O pár let později jsem tyhle
dva kluky nabíral cestou ze syrový šumavský chaty pokousaný od blech,
jeli jsme do Plzně na koncert Municipal Waste, kde třetinu klubu
zaplnila Sušice. Takových střípků byly během roků mraky - Boudy,
Chatovky, Santosy, Chovatelé, Klouby, koncerty po kraji.
S touhle generací jsem zažil posun, rozvinul
toleranci, upřímnou komunikaci, stejnou názorovou vlnu, zdravý
sebevědomí, a třeba fakt, že vlastní názor je to nejcennější.
Ondra se realizoval v malém distru a kazetovém
labelu, ovšem především fotil. Podílel se na několika obalech
tuzemských hardcorových desek, tou poslední byla zřejmě kompilace Jdi
a dívej se. To album má svůj příběh, před měsícem jsme spolu o týhle
neoddiskutovatelně záslužný práci detailně mluvili na festivalu v
Sušici.
Před pár týdny pietní
skejtová akce s kapelou a až tenhle pak první zapálení svíce na hrobě
- dřív jsem to nedokázal. Nepřísluší se nikomu soudit, odplul napřed,
ale dříve či později se všichni setkáme a provede nás po druhým břehu
celý hard core - punkový scény s přesahem až někam k obskurnímu metalu
-
se všemi detaily, nadhledem a výhradami. S tou nezapomenutelnou
jiskrou v oku, foťákem a taškou na vinyly přes rameno a nakažlivě
přátelským výrazem, kterej nám všem teď bude nějakej čas chybět. Než
se zas potkáme. Tak zatím, kámo! |
>>>
E n g l i s h >>> 
